Jádrové území		Širší území

Karviná Doly: postmontánní krajina česko-polského pomezí

Karviná a její okolí může sloužit jako učebnicový příklad území, které opakovaně prodělalo velmi rychlé a dramatické změny ve využití, v celkové krajinné struktuře a v krajinných funkcích spojené nejprve s bouřlivým rozvojem těžby černého uhlí a posléze s útlumem a ukončením těžby. Až do poloviny 19. století zde byla běžná venkovská zemědělská krajina využívaná především samozásobitelským zemědělstvím. Zemědělská vesnice Karviná byla známá chovem dobytka, zejména ovcí, které dávaly kvalitní vlnu. Již v 18. století byla pod Karvinou objevena bohatá ložiska černého uhlí. Bouřlivý rozvoj území a proměna do té doby zemědělské krajiny v krajinu těžební začíná od poloviny 19. století. Po roce 1850 zahájily těžbu četné hlubinné doly, které zásobovaly uhlím ostravské hutě. Do Karviné proudily davy lidí, dolů rychle přibývalo a prudce rostl počet obyvatel. Tomu odpovídala chaotická zástavba těžebních objektů, hornických kolonií, obslužných zařízení a dopravních sítí. Za 1. republiky byla Karviná již lidnatým a dále se rozvíjejícím hornickým a průmyslovým městem. Byly zde školy, pivovar, hotel, hostince, četné obchody, solné a jodové lázně, hlavní nádraží na bohumínsko – košické dráze.. Většina obyvatel byla polské národnosti. Ve 30. letech však začaly první problémy s praskáním domů a poklesy území, způsobené rozsáhlým poddolováním.   

Po 2. světové válce došlo ke sloučení Karviné, Fryštátu, Darkova, Ráje a Starého Města v jeden administrativní celek pod názvem Karviná. V období komunistické vlády, kdy se stal prioritou těžký průmysl, bylo rozhodnuto, že zástavba staré Karviné musí ustoupit těžbě a obyvatelstvo bude přesídleno. Nově administrativně vytvořené město Karviná postavené především na území Fryštátu bylo velkoryse koncipováno jako metropole s plánovaným počtem 120 tisíc obyvatel. Toho však nebylo nikdy dosaženo, po roce 1990 s útlumem těžby černého uhlí a těžko průmyslu na celém Ostravsku naopak obyvatel Karviné ubylo na současných cca 52 tisíc. Ačkoliv současná Karviná byla vybudována vlastně na území Fryštátu a převzala jeho historické jádro, název Fryštát měl být z politických důvodů zapomenut. Do roku 1945 byl Fryštát okresním městem s převážně německým obyvatelstvem a jeho název se historicky odvozuje z německého Freistadt. V letech 1949 – 1971 byl název Fryštát vymazán z map a bylo zakázáno jej používat. V současné době se název Fryštát opět používá, ovšem jenom jako administrativní část města Karviná.

Jádrové území Karviná - Doly se nachází na území původní, staré Karviné, a jeho administrativní název jednoznačně vystihuje, že právě na něm se soustředila intenzivní těžba černého uhlí, které původní sídlo muselo kompletně ustoupit. V roce 1950 zde žilo více než 20 tisíc obyvatel. Hornické kolonie, ulice, obchody, školy, kostel sv. Jindřicha nebo velký zámek Larischů s jejich rodovou hrobkou, obklopený rozsáhlým anglickým parkem, to vše v následujícím období zaniklo. Z původní Karviné zůstal stát jedině menší kostel svatého Petra z Alkantary, který vlivem poddolování poklesl a vychýlil se téměř o 7 stupňů ze svislé osy. Jeho dnešní šikmá stavba se stala mementem zániku a symbolem staré Karviné. V blízkosti kostela zůstal zachovám ještě rozsáhlý hřbitov, na němž je pohřbena také řada obětí důlních neštěstí v karvinských dolech.

Krajina jádrového území Karviná – Doly má dnes charakter typické postmontánní a postindustriální krajiny. Je to planina s výhradně listnatými lesíky a křovinami, odkališti, těžními věžemi a rozsáhlými povrchovými industriálními objekty hlubinných dolů (doly ČSA, ČSM, Gabriela, Darkov, Barbora, Jindřich a další), travnatými porosty a četnými vodními plochami. Vodních ploch vlivem poddolování a poklesů přibývá. Značná část území působí jako „krajina nikoho“, bez hospodářského využívání a s rozmachem ploch nové divočiny. Menší část území plní funkci rekreační a sportovní – jezero Karvinské moře a golfové hřiště Golf Resort Lipiny na místě stejnojmenné zaniklé osady.

Karvinsko z pohledu krajinných změn představuje skutečně mimořádné území. Ve 2. polovině 19. století zde došlo vlivem bouřlivého, spontánního rozvoje těžby černého uhlí k rychlé proměně do té doby venkovské zemědělské krajiny s prvořadou samozásobitelskou produkční funkcí v krajinu těžební s rychle rostoucím počtem obyvatel. Tento vývoj s preferencí funkce produkční – těžba černého uhlí pokračoval téměř po celé 20. století. Po roce 1950 musela těžbě ustoupit celá stará Karviná, jejíž sídelní krajina byla velmi rychle a beze zbytku nahrazena krajinou těžební a industriální. Po roce 1990 přináší útlum těžby černého uhlí další změnu krajiny z typu krajiny montánní do krajiny postmontánní a postindustriální, spojenou se změnou krajinných funkcí  - útlumem funkce produkční a rozvojem do té doby zde neexistující funkce rekreační, sportovní, krajinotvorné. Značná část území má charakter spontánně vyrůstající nové divočiny.