Vegetační charakteristika
Jaroslav Vojta
Cíle
Zmapování a charakteristika aktuální vegetace na základě výsledků mapování Natura 2000.
Data a metody
Mapa aktuální vegetace Natura 2000 (http://www.nature.cz/natura2000-design3) byla generalizována pomocí ad hoc vytvořené sítě o velikosti buňky 1 km2. Výsledné mapy zobrazují presenci jednotlivých pro území charakteristických biotopů nebo jejich skupin v rámci čtverce. Mapy rozšíření biotopů jsou založeny na výskytech biotopů s reprezentativností A nebo B podle metodiky mapování biotopů (Guth, 2002) případně V nebo P podle metodiky aktualizace vrstvy mapování biotopů (Lustyk a Guth, 2009). Dále byla vytvořena mapa diversity biotopů, tj. počet biotopů ve čtverci. Nejsou uvažovány podjednotky.
Výsledky
Diverzita biotopů
Diversita biotopů v industrializované krajině Karvinska není pochopitelně příliš vysoká (mapa 1), přesto zde mimo zastavěné plochy nacházíme přírodní biotopy pravidelně. Přirozeným hotspotem je přitom výběžek CHKO Poodří těsně sousedící s ostravskou aglomerací (Polanský les, obr. 1).
 |
 |
|
Mapa 1: Diverzita biotopů |
Obr. 1: Polanský les - cenná lokalita lužního lesa |
Rozšíření význačných biotopů
Fytogeograficky patří většina území k okrsku Ostravské pánve vyplněné kvartérními sedimenty (sprašové hlíny a sedimenty aluvií toků). Tomu odpovídá i typická vegetace, ve které převládají společenstva vázaná na rovinaté a vlhké polohy. Výzančným biotopem jsou zde tvrdé luhy nížinných řek (L2.3, mapa 2). V litorálu četných rybníků a umělých nádrží najdeme mokřadní vegetaci (naříklad rákosiny M1.1, mapa 3). Velmi typickou vegetací poněkud sušších stanovišť jsou takzvané polonské dubohabřiny (L3.2, mapa 4), které často sousedí právě s vegetací tvrdých luhů nížinných řek a pozvolně do této vegetace přecházejí. Tato vegetace je v naší republice typická právě pro Slezsko, které je v kontaktu s hlavním areálem jejího výskytu v Polsku. V mapování Natura 2000 jsou záměrně opomíeny antropogenní stanoviště jako jsou výsypky, haldy a odkaliště. Na Karvinsku tato staoviště zaujímají rozsáhlé plochy a bývají významnými biotopy pro některé specializované druhy vázané na ranná sukcesní stadia a narušovaná stanoviště (obr. 2 a 3). Ostatně i některé lesní biotopy mapované v rámci Natura 2000 (L2.2, L3.2, L5.4..., byť se sníženou kvalitou) se nacházejí na starých haldách.
 |
 |
|
Mapa 2: Rozšíření tvrdých luhů nížinných řek |
Mapa 3: Rozšíření rákosin eutrofních stojatých vod |
 |
 |
|
Mapa 4: Rozšíření polonských dubohabřin |
Mapa 5: Rozšíření acidofilních bučin |
 |
 |
| Obr 2: Hořící halda dolu Heřmanice, stav 1.7.2015. | Obr 3: Pionýrské lesy na svahu haldy dolu Heřmanice (1.7.2015) |
Použitá literatura a zdroje
- Guth J. (2002): Metodiky mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd (metodiky podrobného a kontextového mapování).- AOPK ČR, Praha.
- Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V., Lustyk P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky.- AOPK ČR, Praha.
- Lustyk P., Guth J. (2009): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. AOPK ČR, Praha.
- Data mapování Natura 2000 AOPK ČR, Praha.
