Krajina zaniklého sadařství v Českém středohoří

Charakteristika krajinného rázu | Krajina Českého středohoří

Současný krajinný ráz | Význam charakteristik krajinného rázu | Fotogalerie

Zdeněk Lipský

Modelové území v Českém středohoří nedaleko od Ústí nad Labem leží v přírodně velmi pestré a členité krajině. Krajina byla osídlena při středověké kolonizaci ve 13. století převážně německým obyvatelstvem. Na rovinatých plošinách v okolí obcí Dubice a Moravany vznikla kulturní zemědělská krajina s převažující ornou půdou. Na příkrých skalnatých svazích labského údolí se udržely listnaté lesy a křovinaté porosty. Ve 20. století se vzhledem k příznivým půdním a klimatickým podmínkám rozšířilo ovocnářství – pěstování jablek, hrušek, třešní a ořechů. Labské údolí se stalo významným dopravním koridorem: vede zde rychlíková železniční trať z Prahy do Ústí nad Labem a dál do Německa a hlavní silnice z Prahy do Ústí.

Po Mnichovu 1938 a záboru českého sudetského pohraničí se území stalo součástí Německé říše. Po skončení 2. světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva a vesnice byly dosídleny českým etnikem. Vzhledem k blízkosti Ústí nad Labem i atraktivnímu přírodnímu prostředí (řeka Labe, lesy a skály) se postupně, zejména v posledním období po roce 1990, zvýšila rekreační funkce krajiny.

Snížila se naopak její produkční zemědělská funkce. Ovocné sady byly po roce 1990 vesměs zlikvidovány a přeměněny na ornou půdu nebo ve svažitějším terénu na trvalé travní porosty. Údolí Labe zůstalo významným dopravním koridorem.