Zemědělský půdní fond
Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák
Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.
Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území.
Cíle
Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.
Data a metody
Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.
Výsledky
Zemědělské využití území v prvním sledovaném roce s vyšším podílem trvalých travních porostů (více než třetina výměry území) naznačuje orientaci na chov dobytka a malý rozsah rolničení. Modernizace zemědělství vedla k zániku trvalých travních porostů a převodu chovaného dobytka do stájí. Proto i zde, stejně jako na celém území Česka, došlo k výraznému poklesu rozlohy pastvin a částečně i rozlohy luk (souhrnně trvalých travních porostů). Rozsah orné půdy v modelovém území se výrazně snížil, dnes asi dvě třetiny území vykazují podíl orné půdy pod 7 %, většinou soustředěného na východě zájmového území. V souvislosti s extenzifikací zemědělství v modelovém území je zároveň patrný nárůst rozlohy lesních ploch, kdy v mnoha katastrech dosahují lesní plochy až dvě třetiny jejich rozlohy. Celková extenzifikace hospodářského využití území má tedy dvě základní hybné síly: (1) nerentabilnost zemědělského využití krajiny na základě modernizace a specializace určitých oblastí a (2) specifická militární funkce značné části modelového území.
Podíl orné půdy na výměře |
Podíl trvalých travních porostů |
Podíl lesních ploch na celkové |
Literatura
- BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
- BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
- Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.