Zemědělský půdní fond

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010 Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.	Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010 Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010 Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Liberecká kotlina je otevřena k západu tokem Nisy, ve všech dalších směrech se poměrně rychle terén zvedá do svahů Jizerských hor Ještědského hřbetu. Tomu odpovídá charakter využití krajiny v současnosti (převaha trvalých travních porostů a lesních ploch) i celkové vývojové trendy v posledních dvou stoletích. Orná půda mezi lety 1845 a1948 rozlohou mírně narůstala (čeští Němci byli v zázemí města často kovorolníky). Po roce 1948 jako v celém Česku rozsah orné půdy poklesl až na 70 %, po roce 1990 o dalších zhruba 10 %. Trvalé travní porosty se v průběhu sto let téměř nezměnily, po roce 1948 jejich rozloha mírně vzrůstala. Rozsah lesních ploch se v prvém období mírně zmenšil po transformaci na zemědělský půdní fond. Po roce 1948 narostly lesní plochy Liberecka až o 10 %, po roce 1990 se jen nepatrně snížily. Rozsah zastavěných a ostatních ploch se zvětšil poměrně zásadně, v prvém období až na 175 % rozsahu roku 1845, ve druhém období až na 250 % stavu z roku 1948. Po roce 1990 tyto kategorie zvětšily rozsah již jen o cca 2,5 %.

V období 1845–1948 charakterizoval celkovou strukturu ploch nárůst zemědělského půdního fondu, úbytek lesních ploch a nárůst jiných ploch (zastavěné, ostatní a vodní). Obě další periody měly velmi podobný vývoj makrostruktury ploch, tedy úbytek zemědělského půdního fondu a nárůst lesních a zastavěných ploch. Z pohledu hlavních procesů, které probíhaly v krajině Liberecka pak lze první dvě období charakterizovala střední intenzitou urbanizace, po roce 1990 pak silným zatravňováním (nárůst trvalých travních porostů).

Podíl orné půdy na výměře zemědělského půdního fondu (v %)	Podíl trvalých travních porostů na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)	Podíl lesních ploch na celkové výměře katastru (v %)

Literatura

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.