Zemědělský půdní fond

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010 Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.	Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010 Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010 Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Dlouhodobý vývoj rozsahu orné půdy mezi roky 1845 a 1948 vykazoval nárůst v rozsahu 15–30 %, přičemž většina připadla na meliorace labských břehů, která vedla k odstranění slepých ramen, tůní a mokřadů na nejnižší říční nivě. Po roce 1948 se rozsah orné půdy měnil v jednotlivých sídlech v rozsahu 3 % kolem stovky. Tento vývoj podnítil opačné změny v rozsahu trvalých travních porostů: dlouhodobý vývoj charakterizoval úbytek trvalých travních porostů na úroveň 70–80 %, především z důvodů zániku pastvin, neboť chovaný dobytek byl převeden převážně do stájí. V období před rokem 1989 pokračoval úbytek výměry trvalých travních porostů, i když v menším rozsahu (5–10 %).

Po roce 1990, kdy proběhly restituce a privatizace na venkově byl tento trend téměř stejný. Vzhledem k exponovanosti modelového území dlouhodobě vzrostl rozsah zastavěných ploch nejméně dvojnásobně, při přihlédnutí ke změnám rozsahu ostatních ploch je celkový nárůst (zastavěných a ostatních) více než trojnásobný. Nevelký rozsah lužních lesů na březích Labe se zmenšil dlouhodobě asi o 5–10 %.

Podíl orné půdy na výměře zemědělského půdního fondu (v %)	Podíl trvalých travních porostů na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)	Podíl lesních ploch na celkové výměře katastru (v %)

Literatura

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.