Jádrové území |
Širší území |
|
Zaniklá – zatopená kulturní krajina hlubokých říčních údolí
Krajina vodní nádrže Švihov (Želivka)
Vodní nádrž Švihov na Želivce, obecně známá jako Želivka, je největší vodárenskou nádrží nejen v Česku, ale v celé střední Evropě. Byla vybudovaná v letech 1965 – 1975 jako hlavní zdroj pitné vody pro Prahu, když dosavadní využívané vodní zdroje nestačily kvalitou ani kvantitou. Přehradní hráz vysoká 58 m a dlouhá 860 m přehradila Želivku jižně od Zruče nad Sázavou v říčním kilometru 4,29. Vzdutí Želivky v nádrži Švihov dosahuje téměř 40 km proti proudu. Přehrada vytvořila údolní nádrž o vodní ploše 1603 ha a objemu vody 309 milionů m3. Zatopením klikatého, zaříznutého údolí řeky Želivky v délce bezmála 40 km zanikla tradiční stará kulturní krajina říčního údolí vytvořená středověkou kolonizací, se sítí malých vesnic, mlýnů a cest, vedoucích údolím nebo protínajících údolí. Údolí Želivky bylo v minulosti významným a atraktivním cílem vodácké i pěší turistiky obsluhované řadou venkovských hospůdek a nocleháren. Kromě malých vesnic byl zatopen a zanikl také městys Zahrádka a malé město Dolní Kralovice, které bylo dříve sídlem soudního okresu a mělo i železniční spojení.
Změnil se i reliéf, protože najednou zmizelo více než 50 m výškového rozdílu od dna zaříznutého údolí Želivky. Krajina se jakoby zploštila, zmizel tak fenomén zaříznutého říčního údolí, který byl ovšem nahrazen krajinářsky neméně výrazným a dominantním fenoménem údolní nádrže, která v délce téměř 40 km vyplnila zaříznuté údolí. Významným činem při rozhodnutí o výstavbě přehrady byl přesun původního dálničního tělesa do nové polohy. Po původní stavbě prvorepublikové dálnice zůstalo v krajině torzo mostu a náspy.
Změna krajinné funkce reprezentuje posun od původní produkční funkce zemědělské doplněné funkcí sídelní a rekreační k prvořadé funkci vodohospodářské. Té je podřízeno i hospodaření v bezprostředním okolí nádrže, které je v prvním pásmu hygienické ochrany nepřístupné a kompletně zalesněné. Zákaz vstupu s výjimkou pracovníků s příslušným povolením (především pracovníci Povodí Vltavy) tak vytváří určitou obdobu kdysi nepřístupného pohraničního pásma.
