Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Širší modelové území periferní oblasti Podbořansko leží ve dvou geomorfologických  podprovinciích. Západní a severní část leží v podprovincii Krušnohorské (III), oblasti IIIB Podkrušnohorské, geomorfologických celcích IIIB-3 Mostecká pánev, podcelku IIIB-3A Žatecká pánev, a IIIB-4 Doupovské hory. Jižní a východní část včetně většiny jádrového území katastrů Blšany, Malá Černoc, Soběchleby, Stachov u Blšan a Siřem leží v geomorfologické podprovincii Poberounské (V), oblasti VB Plzeňská pahorkatina, geomorfologickém celku VB-1 Rakovnická pahorkatina, podcelku VB-1A Kněževeská pahorkatina.

Geologické podloží širšího zájmového území je značně pestré. Doupovské hory v západní části jsou tvořeny neovulkanickými horninami a jejich pyroklastikou (bazalty, tefrity, andezity, trachyty, fonolity). Mosteckou resp. Žateckou pánev budují neogenní písky a jíly, v podloží se nacházejí i vulkanické horniny, křídové sedimenty a staré krystalické horniny. Většinu území Žatecké pánve pokrývají kvartérní sedimenty různého původu  - převážně eolické pokryvy spraše, fluviální náplavy v širokých údolních nivách a říční terasy. Rakovnickou pahorkatinu ve východní části území budují permokarbonské sedimentární komplexy tvořené prachovci, jílovci, jílovitými břidlicemi, pískovci, slepenci, arkózami.  

Reliéf jádrového území východně od Blšan má charakter členité pahorkatiny v nadmořské výšce 270-435 m. Na široké rozvodní plošiny se zarovnanými povrchy pliocenního až kvartérního stáří navazují mírné až středně ukloněné svahy se sklonem do 15°. Údolí Blšanky a jejího přítoku Černockého potoka jsou mělká, široce rozevřená s dobře vyvinutou údolní nivou. Na svazích se vyskytují četné erozní rýhy a strže, které jsou vesměs suché. Západní okraj jádrového území tvoří plochý a odlesněný reliéf Žatecké pánve v nadmořské výšce 270-360 m typu ploché pahorkatiny, s převahou zarovnaných povrchů plošin a velmi mírných svahů.

Na Podbořansku se vyskytují četné zahloubené montánní formy reliéfu v podobě kaolínových lomů.

Doupovské hory zasahují na západ širšího modelového území jen svou nízkou okrajovou částí. Mají zde charakter členité pahorkatiny až vrchoviny v nadmořské výšce 350-550 m.  

Modelové území Podbořansko leží v teplé a suché klimatické oblasti s průměrnou roční teplotou 8 až 9°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje jen 450-500 mm. Území leží ve výrazném srážkovém stínu Krušných a Doupovských hor a patří mezi nejsušší v Česku. Zima je zejména v posledních dekádách vlivem globálního oteplení mírná a krátká, s velmi nízkou a nestálou sněhovou pokrývkou. Na podzim a v zimě se však vlivem kotlinové polohy vyskytují časté inverze. Léto bývá poměrně dlouhé, slunečné a suché.

Území leží ve fytogeografickém obvodu České termofytikum, fytogeografický okres 2 Střední Poohří. Západní okrajová část širšího zájmového území, kam zasahují Doupovské hory, patří do fytogeografického okresu 1 Doupovská pahorkatina. Lesní vegetační stupeň je převážně 2 bukovodubový. Potenciální přirozenou vegetaci podle Neuhäuslové tvoří černýšová dubohabřina, na plošinách střídaná subacidofilní teplomilnou doubravou, v okrajových částech širšího území acidofilní biková a/nebo jedlová doubrava. V údolních nivách by potenciálně rostla střemchová jasenina s mokřadními olšinami.

V současném vegetačním krytu převládá orná půda, a to i v údolních nivách, které byly až do 19. století využité především jako aluviální louky. V jádrovém území se vyskytují pro tuto oblast charakteristické chmelnice, kterých však v minulosti bylo mnohem více. Na Podbořansku, ale i v okolí Blšan, Vroutku, Nepomyšle, Kryr byly v minulosti založeny početné a rozsáhlé ovocné sady. V současnosti řada ploch ovocných sadů leží ladem a zarůstá novou divočinou.

Podobně zarostly křovinatými listnatými porosty s četným výskytem invazního akátu také četné erozní strže. V posledních dekádách se zvětšila plocha lesů a plocha trvalých travních porostů, především v členitém reliéfu povodí Černockého potoka v jádrovém území což je charakteristickým znakem jeho extenzifikace. Celkově však obě tyto kategorie využití krajiny mají malý rozsah.

Větší plochy lesů jsou až za hranicemi modelového území v oblasti Džbánu a Doupovských hor. Převládají listnaté a smíšené lesy tvořené dubem, lípou, jasanem, akátem, z jehličnatých dřevin se vyskytuje především borovice lesní, místy nepůvodní modřín a vysázená borovice černá, v malé míře smrk. Vzhledem k suchosti území ležícího ve srážkovém stínu zde byly vybudovány dvě závlahové vodní nádrže Blšany a Očihov.

V jádrovém území se vzhledem k intenzitě jeho využívání zejména v minulosti nevyskytují zvláště chráněná území přírody. Do východní části (Malá Černoc, částečně Soběchleby a Siřem) zasahuje přírodní park Džbán, který je kategorií obecné ochrany krajiny vyhlášený k ochraně charakteristického krajinného rázu. Z hlediska ochrany přírody je nejcennější okraj Doupovských hor se zbytky původních porostů xerotermních doubrav (přírodní rezervace Dětaňský chlum). U zámku v Krásném Dvoře, který leží také pouze na okraji širšího modelového území, byl na ploše 96 ha vybudován hodnotný anglický park, jeden z nejcennějších v Česku.