Socioekonomická charakteristika
Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů
Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika
Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák
Urbánní industriální krajina Zlín: přeměněná městská a příměstská krajina a krajina postindustriální
Nejstarší písemná zmínka o Zlíně je datována rokem 1322. V té době bylo nevelké sídlo obchodním a řemeslnickým centrem osídlení na pomezí tří svébytných kulturních oblastí – Valašska, Slovácka a Hané. Poloha na úpatí Vizovických vrchů na březích nevelké říčky Dřevnice vytvářela podobné podmínky, jaké měla řada malých městských sídel tehdejšího Valašska. Nevýznamnost historického Zlína je patrná i ze situace, která se vytvořila při zřizování okresů v roce 1850 – tehdy byl Zlín přiřazen do soudního okresu Napajedla. To zřejmě vyplynulo z lokace města na dolním toku říčky Dřevnice (levostranný přítok dolní Moravy), zatímco Napajedla byly v té době nejen populačně větší, ale také položené na břehu řeky Moravy a byl i křižovatkou pozemních cest.
Starý Zlín charakterizoval ortogonální půdorys. Ten je v současnosti téměř ztracen v moderním městě továren (na západě), správních a reprezentačních budov (střed) a obytných čtvrtí (východ). Poměrně úzké údolí silně meandrující Dřevnice s mírnými sklony obou svahů má na jižní straně zalesněný charakter, na severní straně osluněné bezlesí, které bylo v posledním čtvrtstoletí intenzivně zastavěno rodinnými domky. Přes nevýhodné flyšové podloží a nedostatek povrchové vody zde rodina Baťů vystavěla rozsáhlý průmysl (obuvnický, kožedělný, gumárenský aj.) s četnými vazbami na okolní regiony. Tím se tato firma (vedle plzeňské Škody) stala jednou z mála, které již v období první světové války představovala výraznou internacionalizaci českého průmyslu.
Konec 19. století se stal obdobím významného rozvoje českého venkova založeného na intenzifikaci zemědělství a možností zemědělské suroviny přepravovat na větší vzdálenosti díky rychlé výstavbě železničních tratí. Trať podél řeky Moravy byla vystavěna v 80. letech 19. století, což umožnilo jednak uplatnit místní produkty nejen na lokálních, ale i na vzdálenějších trzích Rakousko-Uherska. V konci 19. století byla na místní řemeslné tradici a dostatku levné pracovní síly založena a rychle rozvíjena obuvnická firma Baťa. Nejprve ruční výroba, později firma převzala moderní technickou velkovýrobu podle vzoru USA. To vedlo nejen k rozvoji firmy, ale přilákalo do města tisíce nových pracovních sil především z Valašska a Slovácka i ze vzdálenějších oblastí Česka a celého Rakousko-Uherska. Nárůst pracovních příležitostí a výstavba města způsobily pokles vystěhovalectví z této oblasti do Severní Ameriky. V letech 1910–1938 vzrostla populační velikost města Zlín více než desetkrát. Územní rozvoj se odehrával podél vodní osy Dřevnice, která byla v některých místech kanalizovaná. Postupně se rozvíjela zástavba velkého Zlína, do něhož v současné době patří katastry Prštné, Louky, Malenovice a Příluky a dalších a dalších 11 katastrálních území jen s volnější vazbou na jádro aglomerace. Na velkorysé výstavbě města se podíleli i nejvýznamnější čeští i světoví architekti a ospalé venkovské městečko se rychle měnilo díky výstavbě nových výrobních hal, ale i kolonií rodinných domků. Dodnes je město přehlídkou funkcionalistických staveb, jimž dominuje bývalé ředitelství firmy Baťa v podobě mrakodrapu téměř 80 m vysokého postaveného v letech 1937 a 1938. Ve 40. letech směřovala téměř celá produkce k zajištění válečných potřeb. Také proto hned v roce 1945 byly Baťovy závody znárodněny a těžiště koncernu se přesunulo do zahraničí.
Dnes spadá pod městský úřad Zlín 15 místních částí. To jednoznačně dokumentuje spjatost jádra aglomerace znázorněného tabulkou s širším zázemím. Zároveň je patrné, že územní růst města je zřejmě ukončen, neboť jádro dlouhodobě svůj podíl na úhrnu administrativně vymezeného města stále navyšovalo. V roce 1869 mělo jádro (tedy výše uvedených 5 místních částí) 55 % všech obyvatel dnešního území statutárního města, v roce 1900 byl podíl podobný, v roce 1930 stoupl podíl na 81 % a v roce 1950 na téměř 90 %! V roce 2011 byl zaznamenán pokles podílu na 87 %, což zřejmě dokumentuje určitou „nasycenost“ území jádra zástavbou a obyvatelstvo v aglomeraci roste spíše rozvojem vnějších místních částí. Dominance vlastního Zlína se projevila v připojování sousedních obcí. To mělo význam pro rozvoj jádra, ale mnohdy bylo vnímáno místními obyvateli jako nežádoucí omezování rozvoje těchto místních částí.
Malenovice byly původně samostatnou obcí a dnes jsou svým územím součástí statutárního města. V současnosti v hranicích katastrálního území Malenovice (17,8 km2) žije necelých 10 000 obyvatel. Zde na rozdíl od Zlína nacházíme i středověký hrad, který městu na vyústění Dřevnice z úzkého kaňonu do nížiny na levém břehu Moravy zajišťoval městečku významnější postavení v regionu, než měly sousední Otrokovice nebo Zlín. Malenovice jsou podle písemných dokumentů uváděny v roce 1221 a po několika desetiletích byly povýšeny na městečko. Byly významným místem, kde se prohnali táborští sirotci, na hradě byl ubytován Jiří z Poděbrad. Až do roku 1626 na břehu Dřevnice stával kostel Jednoty bratrské, později byla tato víra rekatolizací vytlačena. V roce 1626 byla obec vypálena, často byla ohrožována povodněmi Dřevnice. V roce 1863 bylo celé městečko zničeno rozsáhlým požárem. Malenovice se v konci 19. století, staly centrem zpracování perleti, jistě tomu napomohla nová železnice Otrokovice – Zlín – Vizovice zprovozněná v roce 1896, která umožnila vyvézt zdejší produkci do světa. 1. ledna 1949 se Malenovice staly součástí města Zlín, čímž byla dokonána proměna regionálního centra a byl tím zahájen suburbanizační proces postupně administrativně připojující řadu obcí zázemí pod městský úřad Zlína. Malenovice jako součást města Zlína patří z hlediska polohy na pomezí Valašska, Hané a Slovácka mezi oblasti s dožívající tradiční kulturou a nářečím, kde se tyto tři vlivy směšují.
Dnešní aglomerace Zlína představuje významné jádro bydlení, výroby, kultury jak pro širší území v povodí Dřevnice, ale i vzdálenější oblasti Zlínského kraje. Historický vývoj oblasti zaznamenal nejen velký nárůst produkčních funkcí města i zázemí, přispěl však i k rozvoji obslužných a rekreačních funkcí celé aglomerace. Vývoj využívání krajiny byl odlišný v údolí Dřevnice (opouštění zemědělské půdy, vzrůst rozlohy zastavěných a ostatních ploch) a v územích vzdálenějších od jádra aglomerace (další zemědělské využití území, funkce obytně-vyjižďková a rekreační).
V údolí říčky Dřevnice se rozkládá krajské město Zlín, které je historicky spojeno s výrobou obuvi a jménem Baťa. Nebylo tomu tak vždy do konce 19. století to bylo malé poddanské město bez většího hospodářského významu, které bylo střediskem řemesel a přilehlého valašského osídlení. Vše se změnilo se založením obuvnické firmy Baťa a jejím rychlým rozvojem po první světové válce, kdy se centrem města stal postupně komplex továrních budov i další stavby moderní architektury. Významně se změnila také krajina města (regulace Dřevnice a dalších vodních toků, úpravy města, výstavba tzv. Baťových domků, rozsáhlé veřejné stavby, výstava dopravních tepen včetně trolejbusových tratí – viz Historický atlas měst, svazek č. 28 – Zlín). Růst města pokračoval i po roce 1948, stalo se krajským městem a firma Baťa byla znárodněna pod jménem Svit. Rozšířila se struktura průmyslu i služeb. Zlom nastal po roce 1990, kdy postupně zanikla výroba obuvi i doprovodných odvětví a funkční proměnou prošel i výrobní a správní areál v centru města. Zlín se dělí na 16 městských částí a v rámci modelového území se analýza věnuje katastrálnímu území Zlín I, tedy centrální části a také specifickým vývojem města, proto je současná ekonomická struktura odlišná od podobných již analyzovaných sídel s podobným vývojem (Kladno, Most, Karviná). Celkem je na analyzovaném území 114 ekonomických subjektů s více jak 10 zaměstnanci. Převládá stavebnictví a doprava logistika (25 resp. 20. subjektů), silně je zastoupen průmysl strojírenství a elektrotechniku zastupuje 17 subjektů, chemický a výroba plastických hmot 11 a 6 hutnictví, pouze 2 subjekty obuvnického a kožedělného průmyslu. Poměrně málo je velkoobchodů (pouze 8) a potravinářský průmysl (3 subjekty), tato odvětví jsou zastoupeny více v sousedních městských částech dále od centra. Hospodářská struktura této centrální části města je poměrně roztříštěna a zastoupeno je 14 odvětví, z průmyslu je to celkem 53 subjektů, jsou zde i 4 zemědělské subjekty.
Moderní město a celá aglomerace díky zakladatelům obuvnického impéria vneslo do regionu významné inovativní schopnosti (z nich částečně těžily před rokem 1990 i blízké Slušovice). Ty ovlivnily rychlou proměnu konkurence neschopné výroby bot po roce 1990 na rozvoj obslužné sféry malých moderně vedených podniků, a také zaměření města na služby a na vzdělání. Městská aglomerace Zlína se se tedy velmi rychle přeorientovala z produkční funkce na funkci obslužně administrativní se zachováním prosperujících výrobních odvětví. Byla založena univerzita, podstatně rozšířen a modernizován Zlínský filmový festival, propojeno vzdělávání s výrobními funkcemi v nových odvětvích průmyslu (elektrotechnický, kožedělný a chemický průmysl aj.) Struktura krajiny z hlediska využití byla v posledním půldruhém století zásadně přeměněna. Hlavní roli přitom hrály Baťovy závody i starostování v meziválečném období.
Do určité míry je s podivem, že nejmodernější výstavba se v tehdejším Československu neodehrávala na území velkých měst, ale ve Zlíně a jeho okolí, kam své projekty lokalizovali špičkoví architekti z Česka i ze světa. Z malých farem v údolí Dřevnice byly v části území zachovány intenzivní produkčně zemědělské funkce a zvýšena intenzita výroby na zmenšeném rozsahu zemědělské, a především orné půdy. Jádro území bylo výrazně zastavěno výrobní, obslužnou i obytnou zástavbou. Tato proměna snížila závislost modelového území na přírodním prostředí a posílila funkce sociálně-ekonomické. Přitom musíme zdůraznit, že dnešní aglomeraci charakterizuje množství zeleně jak v jádru, tak v těsném zázemí města. Přitom si aglomerace udržuje výrazně liniový charakter, daný tokem Dřevnice, místy silně zkanalizované. Individuální bytová výstavba se rozšířila i na severní svahy údolí Dřevnice, velmi dobře osluněné.
Vývoj počtu obyvatel 1869–2011 | Vývoj počtu domů 1869–2011 | |
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011 | Struktura ekonomických subjektů 2020 | |
Metodika analýzy ekonomických subjektů
Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).
Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, bezpečnostní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. Dalším problémem může být sídlo subjektu mimo zájmové území, tomu je věnována pozornost v komentářích k jednotlivým územím. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením.
Výstupem za každé území jsou výsečové grafy. Ty ukazují počet a strukturu subjektů, podle zvolených odvětví, které jsou doplněny o textový komentář (předposlední nebo poslední pasáž textu). U některých subjektů muselo dojít ke sloučení do jednotlivých kategorií a vybrány byly velkoobchod a skladovací plochy, autodoprava a logistická a manipulační centra, strojírenství, elektrotechnický a automobilový průmysl, dřevozpracující průmysl, potravinářský průmysl, zemědělská a ostatní činnost, těžba surovin, stavebnictví, výroba a rozvod energií a vody, ostatní a nerozlišený průmysl.
Metodika výpočtu indexu změny
Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem
, kde
A1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení
A2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení
E – celková rozloha dané územní jednotky.
Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.