Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Horní Lužnice

Zdroj dat: Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz); oficiální webové stránky obcí.

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Horní Lužnice

Zdroj dat: Obsahová analýza obecních znaků (2021).

Výsledky

Zájmové území Horní Lužnice bylo do projektu Zaniklé krajiny zařazeno jako území, ve kterém lze dobře analyzovat proměnu krajiny využívané k intenzivní zemědělské výrobě. Prvky symbolizující zemědělský ráz krajiny a zemědělskou tradici (v kartodiagramu na obr. 2 jsou tyto symboly znázorněny žlutě) se ale vyskytují ve znacích jen pěti obcí (z celkově 33 obcí v zájmovém území, přičemž znakem disponuje 27 z nich). K zemědělství odkazují rýče ve znaku Příbrazi, radlice a krojidlo ve znaku Cepu, snop slámy a dvě kosy ve znaku Petříkova. Zajímavým prvkem patřícím do kategorie zemědělských symbolů je i červená barva v šachovnici zobrazené ve znaku Rapšachu – reprezentuje místní úrodnou červenozem. Louky a pole (ale zároveň i okolní lesy) symbolizuje zelená tinktura (barva) ve znaku obce Stříbrec. Zelená tinktura znázorňuje lesy (v mapě „zelená“ kategorie) i v dalších znacích – Hatín, Rapšach, Staňkov. Ve znaku Rapšachu jsou zobrazeny zároveň i smrky, které kromě lesnatosti poukazují na tradici těžby dřeva v lokalitě. Stejný význam má i pila zobrazená ve znaku obce Stříbřec. Tyto symboly patří do skupiny odkazů k tradičním hospodářským činnostem v regionu („červená“ kategorie). Kromě dřevorubectví je ve znaku Hamru figura hamru nejen takzvaným mluvícím znamením souvisejícím s názvem obce, ale také symbolem historického zpracovávání železné rudy v lokalitě. Ve znaku obce Jílovice je červené pětivrší připomínkou těžby železné rudy. Mlýnské kolo ve znaku Pístiny značí mlynářskou tradici. Znak Petříkova zobrazuje mlýnské kolo jako odkaz k tomu, že v osadě bylo v minulosti až 15 mlýnů, a vykresleny jsou na něm i sklářské píšťaly poukazující na místní bývalou sklárnu. Hospodářským symbolem jsou i koně ve znaku Hatína (jsou jednak mluvícím znamením odkazujícím k místní části Stajka, ale připomínají i to, že tu bývaly stáje) a figura okouna ve znaku Vydří (která symbolizuje místní tradici rybolovu).

S rybolovem úzce souvisí i zdaleka nejčastější prvek symbolizovaný ve znacích obcí v zájmovém území Horní Lužnice – tím jsou odkazy k vodním plochám a tokům („modrá“ kategorie), konkrétně především k místním rybníkům. Ve znacích obcí Klec, Majdalena, Pístina, Polště, Příbraz, Petříkov, Suchdol nad Lužnicí a Štěpánovice jsou zdejší rybníky znázorněny modrou tinkturou. V případě obce Stříbřec k rybníkářské tradici odkazuje kromě modré i stříbrná (bílá) barva, ve znaku obce Lužnice pouze stříbrná barva (konkrétně reprezentuje rybníky Rožmberk, Tisý a Káňov), a v mnoha dalších znacích (často také v kombinaci s modrou tinkturou) různé „vlnité“ prvky, jako jsou vlnitá břevna (ve znaku Hamru, Chlumu u Třeboně a Roseče) nebo vlnité dělení štítu (ve znaku obce Cep). Symboly vlnovek v případě znaků některých obcí poukazují také na místní vodní toky (často společně s odkazem k rybníkům) – vlnité dělení znaku Rapšachu symbolizuje říčku Dračici, vlnitá břevna a modrá barva ve znaku Hatína znázorňuje Velký rybník a řeku Nežárku. Nežárku (i rybníky) reprezentují zvlněná břevna a stříbrná tinktura ve znaku Novosedel nad Nežárkou a modrá společně s vlnitým břevnem ve znaku Plavska. Ve znacích tří obcí je znázorněna také řeka Lužnice – ve všech případech (ve znaku stejnojmenné obce, ve znaku Majdaleny i Suchdola nad Lužnicí) je symbolizována vlnitým břevnem. Ve znaku Staňkova kotouč a vlnitá břevna poukazují na rybníky Staňkovský a Špačkov, a symbol ostrve znázorňuje hráz mezi nimi. Ve znaku Vydří je modrá tinktura a vlnité kůly odkazem k Vyderskému potoku a opět také k místním rybníkům. S rybníkářskou tradicí souvisí i v tomto regionu (ale i v okolních oblastech) velmi rozšířený symbol Rožmberků – rožmberská růže. Tento symbol je obsažen ve znacích obcí Třeboň, Domanín a Stráž nad Nežárkou, ale protože primárně nesouvisí s krajinou a přírodou, je zařazen do kategorie ostatní (v kartodiagramu šedě).

Jen ojedinělými symboly ve znacích obcí v regionu jsou prvky odkazující ke krajinným prvkům („fialová“ kategorie) – ve znaku Lužnice dubový list znázorňuje přírodní rezervaci Tisý a Slepičí vršek, kde se duby typicky vyskytují, a ve znaku Vydří vydra slouží jako symbol pro výskyt tohoto zvířete i jako mluvící znamení. Zajímavým odkazem k umístění obce („oranžová“ kategorie) jsou lipové listy ve znaku Staňkova – poukazují na jeho příhraniční polohu.

K 1. 10. 2021 má v zájmovém území Horní Lužnice obecní znak 81,8 % obcí (27 z 33 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2021).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Horní Lužnice

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zájmové území Horní Lužnice patří mezi typické rybníkářské oblasti. Svou funkci si drží již po několik staletí, ač místní krajina dostála mnoha změn. Dějinám tohoto území se přímo věnují čtyři z uvedených paměťových institucí. V samotném centru oblasti – v Třeboni – se nachází jen dvě z nich. Muzeum a galerie Třeboň je tradičním regionálním muzeem přibližujícím historii regionu v různých obdobích minulosti, která dokumentuje především pomocí obrazových materiálů. Druhá ze zmíněných institucí, Dům Štěpána Netolického, se věnuje rybníkářství na Třeboňsku a slavné osobnosti Štěpána Netolického. Zajímavou problematiku odhaluje také Venkovské muzeum Kojákovice, které vedle lidové architektury a řemesel spojených se zemědělskou činností přibližuje téma emigrace do Ameriky.

Z institucí souvisejících s oblastí Horní Lužnice nepřímo, tedy pouze lokalizací nikoliv tematicky, je možné vyzdvihnout témata vojenství a letectví (od husitských válek Jana Žižky z Trocnova až po první světovou válku), cukrářství (v Muzeum marcipánu v Třeboni) a významných rodáků a osobností – například Emy Destinové, které se věnují výstavy na zámku ve Stráži.

Archivní dokumenty k oblasti Horní Lužnice lze nalézt zejména ve Státním oblastním archivu v Třeboni.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)