Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Vírská přehrada na Svratce

Modelové území se nachází ve výrazně periferní poloze na pomezí Čech a Moravy ležící ve vyšší nadmořské výšce 550–700 m mezi dvěma přírodními parky – Svrateckou hornatinou a Údolím Křetínky. Ty jsou součástí Hornosvrateké vrchoviny. Na západě v těsné blízkosti modelového území se nachází CHKO Ždárské vrchy. Celé území leží v oblasti vnitřní periferie, což bylo ovlivněno nejen nadmořskou výškou ale i přírodními podmínkami pro zemědělství. Jde o mírně chladnou oblast, kde je sněhová pokrývka pravidlem nejméně na jeden a půl až dva měsíce v roce. Krajina je poměrně vertikálně členitá a řeky, které zde pramení, se z této vyšší polohy dostávají jak na jih (Svratka s přítoky) tak na severozápad (Doubrava) nebo na západ (Sázava s přítoky). Krajinný pokryv představují z poloviny lesy, v současné době značnou plochu zaujímají i trvalé travní porosty – především na svažitých polohách.

Nejbližším centrem pro modelové území se značným významem pro cestovní ruch je Nové Město na Moravě, kde se nachází i nejbližší železniční trať. Na severu na lokální trati se nachází Polička. Většina sídel v zázemí modelového území jsou málo lidnaté obce s řadou územně oddělených osad, které se dlouhodobě vylidňují a jejich napojení na ostatní území Česka je pouze silnicemi 3. třídy. Sídla nacházející se v jádru analyzovaného území byla silně ovlivněna výstavbou Vírské přehrady na řece Svratce. Přehradní jezero vystavěné pro zásobování vzdálenějších měst pitnou vodou ovšem pro některé z malých sídel podstatně zhoršilo dostupnost služeb (Nové Město na Moravě). V roce 1958 byla přehrada dostavěna a nejvíce byla postižena obec Korouhvice, z níž se část obyvatel přesunula do vyšší polohy, část byla usídlena na Znojemsku. Výstavba ovlivnila rekreační potenciál území. Sídla, která tvoří modelové území, měla historii poměrně pohnutou. V minulosti byla často prodávána mezi jednotlivými šlechtickými rody, později byla opakovaně přiřazována k různým okolním sídlům, v nichž se v daném období zrovna nacházel obecní úřad.

Modelové území tvoří katastry Dalečína, Veselí, Korouhvice a Hluboké u Dalečína a nachází se na levé straně nad jezerem Vírské přehrady v kraji Vysočina. Jde vesměs o malá sídla spadající pod obecní úřady v Dalečíně a Korouhvici. Území má nadmořskou výšku nad 600 metrů a ze zvlněné krajiny zemědělsky využívané se prudkými zalesněnými svahy sklání k přehradnímu jezeru (výška cca 550 m). Celé území si dlouho podrželo statut tradičního samozásobitelského zemědělství s velkým objemem lidské práce a jednoduché mechanizace za potahem. Kdysi se i zde rolníci zapojili do JZD, která ovšem hospodařila ve velmi nepříznivých podmínkách. Kromě menších farem se v území nachází pouze několik malých firem lokálního významu zaměřených na základní služby pro trvale bydlící obyvatele vesnic, případně v sezóně pro rekreanty a chalupáře. Nenachází se zde žádný významnější větší průmyslový podnik. Určitou zajímavostí je pravidelné setkávání obyvatel několika obcí názvu Veselí ke sportovním utkáním družstev (Veselský pohár konaný ve čtyřech sportech: fotbal, volejbal, nohejbal, střelba) konané vždy v jednom z Veselí. Jde o určitou atrakci, která vždy, když se setkání za dva roky uskuteční, významně se pozvedá kulturní a společenský život pořádající obce.

Z grafů vyplývá, že počet obyvatel v území dlouhodobě ubýval. To odpovídá periferní poloze území a poměrně vysoké nadmořské výšce. Navíc se obyvatelstvo koncentrovalo do největšího sídla, jehož podíl obyvatel v území podstatně narostl. Je to záležitostí také někdejších plánů přeměny sídelní struktury, směřující k podpoře sídel trvalého významu jakož i výstavby Vírské přehrady po roce 1950, což nejvíce dopadlo na jedno sídlo modelového území – Korouhvici.

Zájmové území leží na východním okraji Českomoravské Vrchoviny u Vírské přehradní nádrže na řece Svratce. Původní krajinu údolí Svratky změnila v 50. letech 20. století výstavby přehradní nádrže Vír I a vyrovnávací nádrže Vír II. Do té doby bylo hlavním odvětvím zemědělství a lesnictví a rozvíjel se také cestovní ruch. V současnosti většina obyvatel za prací dojíždí do převážně do Bystřice nad Perštejnem nebo pracuje ve službách (řada rekreačních zařízení). Největším průmyslovým podnikem je firma ROTTER–Vír, s. r. o., která provozuje vodní elektrárnu na řece Svratce pod přehradou Vír I spolu s průmyslovým areálem a novou fotovoltaickou elektrárnu na jižním okraji Víru, sídlo firmy je v Praze, elektrárna pod nádrží Vír II ve vlastnictví E.ON, a. s. a úpravna vody Svazu vodovodů a kanalizací Žďárska. Největším zaměstnavatelem v obci Vír je obec, jako jediná má více jak 10 zaměstnanců.

Modelové území Vírská přehrada má výrazně periferní polohu na pomezí tří krajů, v území s velmi nízkou úrovní hustoty zalidnění. Jestliže v minulosti dominovaly zdejší krajině především zemědělsko-obytná funkce, je toto funkční zaměření platné i dnes, navíc je rozšířené o stále narůstající funkci rekreační. Ta je realizovaná především v teplejší části roku a současná tendence je dlouhodobý nárůst této funkce. Vyplývá to jak z reliéfu zdejší pahorkatiny se střídáním lesů a trvalých travních porostů, poměrně značného množství vodních ploch a v neposlední řadě i zajímavými atraktivními kulturními památkami (Pernštejn, Jimramov, Nové Město na Moravě, Žďár nad Sázavou aj.). Perspektiva dalšího vývoje tohoto území by měla být založena na využití rekreačního potenciálu krajiny a na údržbě a rekonstrukci přírodních i stavebních pamětihodností krajiny. Malý hospodářský význam a dlouhodobé vylidňování tohoto území pro takovou funkci vytváří dobré předpoklady, ovšem rozvoj zaměření by měl být založen spíš na kvalitativním rozvoji rekreačních funkcí, a nikoliv na přehnaném rozšiřování rekreačních kapacit. Zatímco v domácím cestovním ruchu má tato krajina funkci nadregionální, v mezinárodním cestovním ruchu je spíše okrajová.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011		Vývoj počtu domů 1869–2011

Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011

Metodika výpočtu indexu změny

Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem

, kde

A_1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení

A_2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení

E – celková rozloha dané územní jednotky.

Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.