Současný krajinný ráz území Radvanicka

Charakteristika krajinného rázu | Radvanice u Trutnova: zaniklá hornická krajina

Současný krajinný ráz | Význam charakteristik krajinného rázu | Fotogalerie

Zdeněk Lipský

Krajinný ráz Radvanicka je zásadně určený členitým vrchovinným až horským reliéfem, který lokální hornická činnost v minulosti nijak nezměnila. Charakteristický je především výrazný zalesněný hřbet Jestřebích hor a jejich okrajový svah s převýšením cca 200 m na jihozápadní straně Radvanic a nižší, rovněž zalesněné okrajové svahy pískovcových kuest Broumovska na severovýchodní straně. Mezi nimi se táhne široká a v okolí Radvanic odlesněná sníženina protékaná potokem Jívka. Z antropogenních forem reliéfu dotvářejí krajinný ráz zarovnané a rekultivované haldy několika bývalých uhelných dolů.

V současném krajinném pokryvu převládají jehličnaté smrkové lesy, členitá krajina je hodně zelená. Kromě smrku se v lesích vyskytuje buk, který se v mnoha partiích přirozeně zmlazuje a je vitálnější než smrk. Místy roste introdukovaný modřín, dále javor klen, bříza, na skalních výchozech bříza a borovice. Opuštěné posttěžební a postindustriální plochy u Radvanic porůstají náletové porosty tvořené pionýrskými dřevinami  - bříza, osika a vrba jíva. Zemědělská půda je svažitá a zatravněná. Travní porosty se zčásti sklízejí na seno jako louky, z větší části slouží jak pastviny (rozsáhlý pastevní areál je nad Slavětínem), na menších výměrách leží ladem a zarůstají. V zamokřených polohách podél potoků a kolem pramenišť rostou vlhké, bíle kvetoucí tužebníkové louky s porosty vrb. Důležitým prvkem krajinného rázu Jestřebích hor nad Radvanicemi jsou hřbetové odlesněné partie s horskými loukami s výhledy na Krkonoše v okolí Jestřebí boudy (Paseka). Tyto travnaté nelesní plochy je třeba udržet i s ohledem na ochranu a zachování charakteristického krajinného rázu zdejší kulturní krajiny.

Z antropogenních prvků se v krajinném rázu uplatňuje především poměrně rozsáhlá zástavba obce Radvanice, která představuje nesourodou urbanistickou směsici staré tradiční obytné zástavby, v níž najdeme roubené stavby i sudetské zděné domy, a socialistické zástavby hornických bytovek a zařízení služeb. Na hřbitově kolem upraveného kostela jsou svorně české i německé náhrobky. Jiný je ráz a situace v malé vesničce Slavětín, která nese typicky periferní rysy českého sudetského pohraničí. Opuštěný kostel sv. Josefa (v soukromém vlastnictví) se sice opravuje, ale za ním se rozkládá opuštěný hřbitov s rozvrácenými německými náhrobky, v jehož těsném sousedství byly přistavěny nevzhledné velkovýrobní objekty kravína.

Pozůstatky hornické činnosti nejsou v celkovém krajinném rázu již tolik patrné, projevují se však výrazně v detailnějším pohledu na nejbližší okolí Radvanic.  Montánní tvary (haldy) jsou zarovnané a rekultivované buď lesnicky, nebo vysetým travním porostem. Typický postindustriál s opuštěnými výrobními a obslužnými halami, které postupně chátrají a rozpadají se, se vyskytuje severně od Radvanic v prostoru bývalého největšího dolu Kateřina II. Okolí budov zarůstá náletovými dřevinami (bříza, osika), místy se šíří také invazní druhy bylin (zlatobýl, křídlatka). Zatím však převládá květnatá louka s domácími druhy a bohatstvím hmyzu.

Krajinný ráz území Radvanicka dotvářejí prvky jeho současného rekreačního a sportovního využití. Na svahu Jestřebích hor nad Radvanicemi se rozkládá malý lyžařský areál se dvěma lyžařskými vleky, na hřbetu Jestřebích hor stojí dvě rozhledny – tradiční na nejvyšším Žaltmanu (740 m) a nově rozhledna na Markoušovickém vrchu (708 m). Jestřebí hory jsou protkané hustou sítí turistických značených cest. Z druhé strany z Malých Svatoňovic sem vede červeně značená Cesta bratří Čapků, jsou zde vyznačené cyklotrasy a pod Markoušovickou rozhlednou také Bunkr trail. Typickým prvkem krajinného rázu Jestřebích hor nad Radvanicemi je tradiční Jestřebí bouda, charakteristické dnes chalupářské rozptýlené osídlení zvané Paseka a především desítky betonových bunkrů předválečného pohraničního opevnění.