Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území České středohoří

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území České středohoří

Výsledky

V zájmovém území České středohoří je hlavním cílem sledovat, zda je v obecní grafické symbolice patrný odkaz k, často již zaniklému, tradičnímu sadařství v oblasti. Ze znaků obcí (obr. 1) i z kartogramu (obr. 2) je na první pohled zřejmé, že sadařství má své místo v symbolice obcí především v centrální části regionu. Ve znacích několika obcí v Českém středohoří se objevují figury ovocných plodů – jablka ve znacích Hlinné, Lhotky nad Labem (ve znaku obce Žalhostice jsou zlatá jablka symbolem pro atribut sv. Mikuláše, kterému byla zasvěcena historická gotická kaple); meruňky na rozkvetlé meruňkové větvi jsou ústředním symbolem ve znaku obce Prackovice nad Labem. Ve „žluté“ kategorii zemědělských symbolů se ještě četněji než odkaz k sadařství objevují symboly vinařství, které je opět nejčastěji znázorněno figurou – ve znaku Malých Žernosek ční figura vinné révy, vinný hrozen je obsažen ve znaku Velkých Žernosek. Znak obce Žalhostice zobrazuje viničný kůl a hrozny. Figura hroznu se spolu se zmíněnými jablky vyskytuje ve znaku Lhotky nad Labem. Sadařství společně s vinařstvím je symbolizováno i ve znaku obce Michalovice (figura vinného listu – vinařství – a pětilistého květu se zelenými listy – ovocnářství) a Kamýku, kde jsou sadařství a vinařství znázorněny zelenou tinkturou (barvou). Zelená tinktura společně s figurou pluhu ve znaku obce Řehlovice odkazují k zemědělskému rázu údolí řeky Bíliny (pluh má symbolizovat i Přemysla Oráče).

Znaky obcí v zájmovém území České středohoří samozřejmě často odkazují na okolní kopcovitou krajinu (symboly v kategorii poloha obce a krajinný / přírodní prvek na obr. 2, kdy jde především o znázornění vrcholů jakožto krajinné dominant oblasti) i řeky Labe a Bílinu („modrá“ kategorie, obr. 2), které regionem protékají. Trojvrší ve znaku Kamýku symbolizuje vrchy Plešivec, Kamýk a Radobýl. Plešivec je znázorněn zeleným návrším i ve znaku obce Miřejovice. Trojvrší ve znaku obce Libochovany znázorňuje opět Plešivec, a dále vrchy Deblík a Trabice. Zelené návrší ve znaku Chlumce odkazuje na vrch Horka. Zelený hrot ve znaku Velemína je symbolem pro Milešovku – nejvyšší vrchol Českého středohoří. Obecněji k poloze v Českém středohoří odkazuje opět trojvrší ve znaku obce Staňkovice, figura listu dřevařské pily a zelená tinktura ve znaku Stebna vypovídají o poloze obce na náhorní planině Českého středohoří a o tradičním dřevařství v místních lesích. Ojedinělým symbolem ve znaku obce, ale typickou bylinou pro krajinu Českého středohoří, je koniklec polní ve znaku Hlinné.

Řeka Labe je symbolizována ve znacích obcí Českého středohoří tradičně vlnitým, nejčastěji bílým (stříbrným) břevnem (Velké Březno, Píšťany, Dolní Zálezly), vlnitou patou štítu znaku (Žalhostice, Lhotka nad Labem), nebo modrým dělením štítu (Malé Žernoseky). Ryby ve znaku Rtyně nad Bílinou odkazují na místní tradici rybolovu i na samotnou řeku Bílinu. Jeden z přítoků Bíliny, Radejčínský potok, je znázorněn bílým (stříbrným) vlnitým břevnem a modrou tinkturou ve znaku Habrovan.

Ze symbolů odkazujících k hospodářské tradici („červená“, obr. 2) jsou časté odkazy na mlýny (figura kypřice v rukou lva ve znaku Píšťan), resp. na výrobu mlýnských kol (žernovy v Malých i Velkých Žernosekách jsou zároveň i tzv. mluvícím znamením). Znak Velkého Března vypovídá o místním pivovaru (figury pivovarnických nástrojů).

K 1. 10. 2019 má v zájmovém území České Středohoří obecní znak 91,2 % obcí (31 z 34 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2019).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území České středohoří 

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Proměny krajiny zájmového území České středohoří v důsledku omezení hospodářské činnosti a to zejména sadařství se v místních paměťových institucích nijak výrazně neprojevují. Jediné muzeum s regionálním dosahem, které se věnuje i expozicím k zemědělství v regionu, je Oblastní muzeum v Litoměřicích. Průřezově představuje všechna řemesla a hospodářská odvětví typická pro tuto oblast. Ostatní instituce, které v regionu najdeme, se věnují spíše odlišným tématům. Ve většině z nich jsou však hojně zastoupeny obrazové a fotografické dokumenty vztahující se k Českému středohoří. Muzea oslavují známé osobnosti, které v regionu působily, jako například Karla Hynka Máchu nebo Bedřicha Smetanu. Zajímavé je pak malé muzeum v Chabařovicích, nacházející se společně s městkou knihovnou v budově staré radnice, které se věnuje i zpřístupnění informací o okolních zaniklých obcích.

Nevšední expozici pak najdeme přímo na nejvyšším vrcholu Českého středohoří – Milešovce. V prostoru observatoře se nachází výstava zahrnující meteorologické přístroje, fotodokumentaci ze stavby observatoře i informace k Národní přírodní rezervaci Milešovka. Tato expozice je důkazem, že seznámit veřejnost s historií regionu z různých úhlů pohledu je možné téměř na jakémkoliv místě, jen je potřeba jej umět využít.

Archivní dokumenty ze zájmového území České středohoří jsou uloženy především ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2018)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2018)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2018)