Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Karvinsko

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Karvinsko

Výsledky

Zájmové území Karvinsko je do analýzy v rámci projektu Zaniklé krajiny zařazeno především jako příklad území postmontánní a postindustriální krajiny. Průmyslová tradice (symboly tradičního průmyslu jsou na obr. 2 znázorněny červeně) je v symbolice obcí na Karvinsku patrná. Četně se ale objevují i prvky odkazující k zemědělské tradici (žlutě) a vodním plochám a tokům (modře), protože se obecně jedná o symboliku, která je vnímaná převážně pozitivně. Vzhledem k tomu, že obecní znaky mají sloužit k reprezentaci obce navenek a zároveň jako prvek tmelící místní komunitu, jsou odkazy k průmyslu v území rozporuplné. Veřejnost takové odkazy často spojuje s poničením krajiny a strukturálními problémy regionu, na druhou stranu jsou symbolem tradice a úspěchu místního průmyslu v minulosti.

Tradičním symbolem hornictví jsou hornická kladívka. Ta jsou zobrazena ve znaku obcí Albrechtice, Doubrava, Havířov, Orlová a Petřvald (v jehož znaku je těžba černého uhlí kromě kladívek znázorněna ještě černou patou znaku). Černé břevno ve znaku Šenova odkazuje k místním uhelným skladům. Ve znacích obcí na Karvinsku se vyskytují také další symboly těžkého průmyslu. Ve znaku Vratimova je obecným průmyslovým symbolem ozubené kolo. V témže znaku zobrazený bílý čtverec (list papíru) symbolizuje místní papírny. Ojedinělé v symbolice obecních znaků je zařazení figury turbíny ve znaku Dětmarovic, kde je odkazem k místní elektrárně. Zajímavý je znak Bohumína, kde žluté (v heraldice zlaté) železniční okřídlené kolo a stříbrná vidlice, v jejímž středu je černé, ozubené kolo s osmi loukotěmi a osmi zuby, znázorňují polohu průmyslového města na trojici železničních tratí (jedná se tedy i o symbol pro polohu města – v kartodiagramu oranžově). Ve znaku Havířova je symbolem tradičního hospodářství, kromě zmíněných hornických kladívek, překvapivě také růže, která znázorňuje místní významné zahradnictví a květinářství.

Zemědělská tradice obcí v zájmovém území Karvinsko je symbolizována v heraldice obvyklými způsoby, jako je zelená tinktura (barva) ve znacích obcí Petřvald, Horní Suchá (zelená pata znaku), Petrovice u Karviné, Stonava, Horní Bludovice (společně s figurami snopů a srpů), Soběšovice (společně s klasy) a Chotěbuz (kde zelená tinktura společně se symboly srpů a kos odkazují k historickému velkostatku). Z dalších tradičních zemědělských symbolů je ve znaku Vratimova radlice, ve znaku Dolních Domaslavic cep, ve znaku Dolní Lutyně svázaný snop, ve znaku Těrlicka pluh. Ve znaku obce Václavovice jsou znázorněny klasy a slunce jako symboly úrodné oblasti. Polní brány ve znaku obce Bruzovice odkazují také k zemědělské tradici (konkrétně k tomu, že Bruzovice byly lánovou kolonizační vsí). Ve znaku Dětmarovic je koukol jednak takzvaným mluvícím znamením (název části obce), tak i symbolem zemědělské tradice v obci. Podobně jako řepa ve znaku obce Řepiště a luční kvítí ve znaku Lučiny.

Mezi prvky znázorňující vodní toky ve znacích obcí na Karvinsku patří zvlněné břevno a modrá tinktura ve znaku Dětmarovic (odkaz na řeku Olši), modrá tinktura ve znacích Dolní Lutyně, Českého Těšína (v obou případech také symbol Olše) a Doubravy (soutok Olše a Stonávky), modrá pata znaku Třanovic (Stonávka). Symbolizována je i vodní nádrž Žermanice – stříbrná břevna a modrý štít ve znaku Dolních Domaslavic, modrá tinktura a vlnité dělení štítu znaku Žermanic, zvlněná břevna ve znacích Lučiny a Soběšovic (v obou případech jsou symbolem i pro říčku Lučinu). Další přehradou znázorněnou v symbolice obcí na Karvinsku je vodní nádrž Těrlicko (modrá tinktura ve stejnojmenné obci Těrlicko a zvlněná pata znaku Havířova). Ve znacích obcí Žermanice a Těrlicko jsou také symboly slunce, které znázorňují polohu obcí u vodních nádrží, a tedy jejich funkci jako rekreačních oblastí. Stříbrná pata znaku obce Kaňovice znázorňuje rybník Kamenec, modrostříbrný štít ve znaku Rychvaldu odkazuje k místním potokům a rybníkům (Nový stav a Skučák, okolo kterého je přírodní rezervace). Orobinec ve znaku Šenova je symbolem pro místní rybníky (Košťálovský a Volenský) a také pro řeku Lučinu a její meandry. Orobinec se ve znaku Šenova, ale také ve znaku obce Žermanice, objevuje také jako příklad typické rostliny, tedy jako krajinný prvek (na obr. 2 fialově). Z typické flóry se objevuje hvězdnatec zubatý (takzvaná těšíňanka – rostlina symbolická pro celé Těšínsko) ve znaku Albrechtic. Lípy ve znacích Bruzovic a Rychvaldu symbolizují památné lípy v obou obcích, podobně jako dub ve znaku Doubravy (dva památné duby v obci, zároveň jde o mluvící znamení). Borovice ve znaku Horní Suché odkazuje k borovým lesům v katastru obce, listnatý strom ve znaku Orlové k původnímu lužnímu pralesu. K lesnatosti, potažmo k dřevorubectví, odkazují také sekyry ve znacích Dolních Domaslavic a Kaňovic. V obou případech by figury sekyr mohly být i symbolem pro způsob vzniku prvních osad, kterým bylo vyklučení daných míst.

K 1. 10. 2020 má v zájmovém území Karvinsko obecní znak 100 % obcí (31 z 31 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2020).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Karviná-Doly

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

V zájmovém území Karviná je možné navštívit celkem dvacet muzeí. Postmontánní a postindustriální krajině česko-polského pomezí se věnuje většina z nich – hornictví patři mezi typické hospodářské odvětví této oblasti dodnes. Kromě ostravských muzeí tvoří klíčové muzeum této oblasti Muzeum Těšínska. Jeho hlavní sídlo se nachází v Českém Těšíně, ale po celém regionu má několik dalších poboček.

V budově muzea v Českém Těšíně najdeme představení historie regionu v širších souvislostech, s ohledem na krajinu, hmotnou kulturu i tradice této oblasti. Z dalších poboček pod toto regionální muzeum spadá Archeopark v Chotěbuzi, který přibližuje pravěké a raně středověké období Těšínského Slezska. Dále pak Kotulova dřevěnka v Havířově, v níž se návštěvníci seznámí s lidovou architekturou (roubenými stavbami) a každodenním životem obyvatel Těšínska na přelomu 19. a 20. století. Mezi tradiční činnosti patřilo zejména zemědělství, které reprezentují ukázky nástrojů, nádobí i dalšího vybavení.

Zcela jiné expozice přináší další pobočka Muzea Těšínska – Památník životické tragédie v Životicích. Ten se věnuje nacistické likvidační akci, v níž zahynulo mnoho životických obyvatel. K Muzeu Těšínska až do počátku roku 2020 patřily i další pobočky – Musaion a Technické muzeum v Petřvaldě, která však nyní spravují jednotlivé obce.

Zajímavé expozice vedle hornických přináší také dvě hasičská muzea – v Ostravě a Českém Těšíně, která přibližují dějiny hasičství nejen na tomto území. Prezentují ukázky historické hasičské techniky i hasičských vozidel a pomocí modelů znázorňují také zásahy hasičů u jednotlivých typů nehod.

Archivní dokumenty pro oblast Karvinska je možné čerpat přímo ze Státního okresního archivu v Karviné, popř. specializovaných báňských archivech.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)