Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Jistebnicko

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Jistebnicko

Výsledky

Jistebnicko je v analýze projektu Zaniklé krajiny reprezentantem území, kde došlo k proměně krajiny v důsledku extenzifikace zemědělství. Jedná se o periferní území ležící v Jistebnické vrchovině. Právě znázornění polohy obcí (na obr. 2 oranžová kategorie) se v jejich znacích objevuje nejčastěji. Ve znacích obcí Mezno, Nemyšl a Střezimíř jsou zobrazena návrší (zelené návrší ve znaku Nemyšle má symbolizovat konkrétně Mladovožickou pahorkatinu). Bílá (heraldicky stříbrná) pilovitá pata znaku obce Přeštěnice odkazuje k poloze obce v podhůří Šumavy. Znak obce Zhoř (i její název – takzvané mluvící znamení) symbolizuje způsob, jakým bylo zdejší osídlení založeno – žďáření. Odkazem k poloze obce jsou i figury slunce a mraku ve znaku Opařan (klima obce a také symbol pro opar – tedy zároveň také mluvící znamení).

Z vodních toků a ploch (v kartodiagramu modře) jsou v zájmovém území symbolizovány především rybníky – modrá tinktura ve znacích obcí Nedrahovice (stříbrná ryba navíc odkazuje k rybolovu jako tradičnímu způsobu obživy), Heřmaničky a Opařany (kromě zdejšího rybníku modrá symbolizuje i dva potoky – Smutná a Oltyňský). Ve znaku obce Sudoměřice u Tábora je rozsáhlý Černý rybník znázorněn modrou vlnitou patou znaku. Vlnité břevno ve znaku obce Drhovice znázorňuje Pilský potok. Ve znaku obce Jesenice je modrá tinktura symbolem pro Sedlecký potok (mlýnské kolo ve znaku odkazuje k nedalekému Sovově mlýnu). Z dalších symbolů tradičního hospodářství (na obr. 2 červeně) jsou, kromě zmíněného rybolovu a mlýna, znázorněny vápencové lomy ve znaku obce Chyšky (stříbrná tinktura a štíty).

Symbolika zemědělské tradice (v kartodiagramu žlutě) je zobrazena ve znacích obcí Chotoviny (zemědělský ráz obce zde symbolizuje zelená tinktura), Sudoměřice u Tábora (obilný klas a kypřice), Heřmaničky (kosy) a Počepice (zelený trávník odkazuje k místním loukám).

Ve znacích obcí v zájmovém území Jistebnicko jsou zobrazeny také symboly květin a stromů. Ve znaku obce Střezimíř lipová větvička symbolizuje památnou lípu v obci. Velmi četně se objevující růže je symbolem Rožmberků (takzvaná rožmberská růže) – v minulosti významných držitelů zdejších pozemků (jedná se tedy o symbol historického charakteru, který je v rámci této analýzy zařazen do kategorie ostatní).

K 1. 10. 2020 má v zájmovém území Jistebnicko obecní znak 71,4 % obcí (20 z 28 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2020).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Jistebnicko

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

V zájmovém území Jistebnicka se nachází tři tradiční paměťové instituce s expozicemi zaměřenými na různá témata. Nejblíže sledované proměně krajiny horského zemědělství má Muzeum mlynářství, pekařství a zemědělství v Božeticích, které je založeno na historii božetického mlýna. V rekonstruované budově samotného mlýna, který byl funkční od 16. století až do roku 1945, se návštěvníci seznámí nejen s fungováním mlýna, zemědělskými stroji a nářadím potřebným ke sklizni obilí a dalších plodin z okolních polností, pekárnou, ale i dobovým vybavením obydlí jednotlivých zaměstnanců (služek, krajánků, kočích apod.).

Chotovinské muzeum přináší ukázky historických automobilů, Sedlecké muzeum a památník v Jistebnici pak odhalují životy osobností, které v tomto regionu působily.

Za zmínku stojí také Muzeum České Sibiře, které se váže k celé oblasti Jistebnicka. Není zobrazeno v mapě, protože se jedná pouze o internetové muzeum, resp. knihovnu, digitální archiv či databanku, která zahrnuje především obrazové dokumenty celé oblasti. Podle místního rejstříku je možné dohledat naskenované staré pohlednice, fotografie, staré mapy, ale i zmínky o jednotlivých lokalitách v topografických, vlastivědných a cestopisných publikacích především z 1. poloviny 20. století.

Archivní materiály pro území Jistebnicka jsou dostupné například ve Státním okresním archivu v Táboře.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)