Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Vírská přehrada

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Vírská přehrada

Výsledky

Cílem analýz projektu Zaniklé krajiny v rámci zájmového území Vírská přehrada je zdokumentovat zatopenou kulturní krajinu hlubokých říčních údolí. V symbolice obcí v území se objevují prvky odkazující k četným vodním tokům (na obr. 2 modře), především pak k řece Svratce, na které je Vírská přehrada vybudována. Svratka je symbolizována ve znacích obcí Koroužné a Štěpánov modrou tinkturou (barvou), ve znaku obce Strachujov vlnitou patou znaku a ve znaku Unčína bílým (v heraldice stříbrným) břevnem. Ve znacích obcí Vír a Ždánice modrá tinktura znázorňuje Svratku společně s vodní nádrží Vír. Ve znacích mnoha dalších obcí v zájmovém území je odkaz na četné menší vodní toky. Vícekrát se objevuje symbol pro Chlébský potok – modrá tinktura ve znacích obcí Skorotice, Tasovice a Černovice (kde zároveň odkazuje i k říčce Hodonínka). Hodonínka je symbolizována stříbrným břevnem ve znaku Prosetína. Dále je tento vodní tok, respektive její soutok s Rozsečským potokem, znázorněn vlnitou patou ve znaku obce Hodonín.

Ve znacích obcí Rodkov, Rozsochy a Rožná je modrou tinkturou symbolizována říčka Nedvědička. Ve znaku Bystřice nad Perštejnem modrý kůl značí říčku Bystřici, ve znaku obce Lísek stříbrný kůl odkazuje k Janovickému potoku. Janovický potok je znázorněn (modrou tinkturou) také ve znaku Velkých Janovic. Modrá tinktura ve znaku obce Hartmanice zastupuje Bysterský a Zlatý potok. Zlatý potok je zobrazen taktéž ve znaku Jedlové (modrou tinkturou a stříbrnými břevny). Modrá tinktura ve znaku Kněževsi odkazuje ke Kavinskému potoku a jeho přírodní rezervaci. Modrý štít ve znaku Lhoty u Olešnice symbolizuje Tresenský potok a vodní pramen Hastrmánka. Ve znaku obce Rohozná modrá pata a stříbrné břevno značí Rohozenský potok a říčku Křetínku. Modrá tinktura ve znaku Věchnova odkazuje k Věchnovskému potoku a rybníku Argentina. Modrou je zobrazen i Podhrázský rybník ve znaku Křtěnova.

Symbolizována je ve znacích obcí v zájmovém území Vírská přehrada též zvlněná krajina s mnoha údolími vodních toků. Poloha obcí v krajině (v kartodiagramu oranžově) je znázorněna například ve znaku obce Skorotice – kosmé dělení jejího znaku značí polohu obce na svažitém terénu. Podobně je symbolizována poloha Věstína na svahu údolí Svratky. Zelený klín ve znaku obce Rozsíčka symbolizuje její umístění mezi dvěma vrchy. Černý klín uprostřed znaku obce Rovečné odkazuje k tomu, že obec leží v „rovu“, tedy v nerovném místě, výmolu, jámě (jde tedy i o takzvané mluvící znamení). Dva stříbrné hroty v témže znaku nejsou symbolem pro vrchy nebo kopce, jak by se dalo předpokládat, ale jde o symboly dvou zdejších kostelů, respektive jejich věží, které jsou místními dominantami a památkami. Naopak polohu na návrší znázorňují znaky obcí Dalečín (zelené návrší, a na něm figura hradu Dalečín jako krajinné dominanty), Chlum-Korouhvice (zelený vrch, kde je zelená i mluvícím znamením a odkazem k místnímu lesu – chlumu), Prosetín (zelené trojvrší), Sulkovec (zelený vrch), Unčín (zelený hrot) a Rodkov (stříbrný hrot). Trojvrší ve znaku obce Rozseč nad Kunštátem značí polohu obce na Českomoravské vrchovině a klín v témže znaku znázorňuje umístění obce mezi vrchy.

Tři hroty ve znaku Jimramova symbolizují konkrétně tři okolní vrchy – Holý vrch, Prosičku a Padělek. Z dalších krajinných prvků (v obr. 2 fialově) jsou vícekrát znázorněny památné lípy v obcích – lipovými listy ve znacích obcí Chlum-Korouhvice, Písečné a Rodkov. Ve znaku obce Hartmanice figura lípy odkazuje k místní památné lípě Osvobození. Pětilisté květy ve znaku Strachujova symbolizují památnou hrušeň. Lískové oříšky ve znaku obce Lísek znázorňují výskyt lísek v katastru obce a je i mluvícím znamením. Figura orobince ve znaku Rohozné je odkazem k typické rostlině místních pramenišť a je i mluvícím znamením (rákos – rohoz). Bledule ve znaku obce Tasovice také odráží typickou flóru místních vlhkých stanovišť; v tomto znaku konkrétně odkazuje k přírodní rezervaci Ploník. Ve znaku obce Nyklovice jsou zelenou tinkturou znázorněny přírodní parky v okolí (Svratecká hornatina), ale také zemědělský ráz obce. Ve znaku Trpína je zobrazena strážná věž, která je připomínkou důležité historické zemské cesty spojující Čechy s Moravou – Trstenické stezky, která obcí vedla. Na Trstenické stezce byly budovány zátarasy proti vpádu Turků, takzvané šance, které jsou v krajině patrné dodnes. Jako krajinná dominanta je zobrazena také zvonice u kostela sv. Petra a Pavla ve znaku Korouhve.

Ve znacích obcí v zájmovém území Vírská přehrada se objevuje, v heraldice obecně velmi častá, zelená tinktura. Kromě výše zmíněného případu, kdy je zelená symbolem pro přírodní parky Svratecké hornatiny a pro zemědělskou tradici ve znaku Nyklovic, je zelenou tinkturou odkazováno k místní lesnaté krajině – ve znaku obce Býšovec (navíc s figurou smrku). V mnoha dalších znacích však zelená odkazuje nejen k lesům (na obr. 2 zeleně), ale zároveň i k zemědělské tradici obcí (na obr. 2 žlutě) – ve znaku obce Lísek, Písečné, Rovečné, Strachujov, Věstín a Trpín (kde je zemědělství symbolizováno také figurou snopu). Lesy jsou dále znázorněny ve znaku Unčína (figura smrku), Bystré (medvěd a strom jsou figurami odkazující k místní pověsti, ale jsou i dokladem lesnatosti v okolí města), Sulkovec (smrky, zelená je symbolem pro zemědělskou tradici). Zemědělský ráz obcí je symbolizován také mnohými dalšími figurami – ve znaku obcí Černovice (krojidlo a radlice, a také zlatý strom jako odkaz k ovocnářství), Hodonín (krojidlo), Koroužné (hrábě a radlice), Rozsíčka (rýč), Ujčov (vidle a listnatý strom – ovocnářství) a Vír (radlice).

K lesnatosti a zemědělskému rázu krajiny se váže také několik tradičních hospodářských činností (v kartodiagramu červeně). V symbolice obcí v zájmovém území Vírská přehrada má své místo tradice dřevorubectví (figura sekyry ve znacích obcí Ujčov, Unčín a Věcov) a zpracování dřeva (poříz ve znaku obce Koroužné). Ve znacích obcí Lhota u Olešnice a Nedvězí je figurou kvítků lnu znázorněno tradiční lnářství, ve znaku Nyklovic kolovratem tkalcovská tradice. S četnými vodními toky a plochami v území souvisí i tradice rybolovu, která je zobrazena figurou vrše ve znaku Lísku a figurou kapra ve znaku obce Vír. Ve znacích obcí Rozseč nad Kunštátem je figurou hornických kladívek symbolizována historická těžba stříbra a olova, postavou horníka ve znaku Štěpánova je odkázáno také k těžbě stříbra, mědi a železné rudy. Černá tinktura ve znaku obce Velké Tresné pak znázorňuje grafitový důl.

K 1. 10. 2020 má v zájmovém území Vírská přehrada obecní znak 96 % obcí (48 z 50 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2020).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Vírská přehrada

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Sledovanou proměnu krajiny, resp. její zánik v důsledku výstavby přehrady v zájmovém území Vír v údolí Svratky nereprezentuje zcela přímo žádná z dohledaných muzejních expozic. Nejblíže k tomuto tématu má však vystavený tzv. Vírský mlýnek, který představuje jedinečný exponát lidové tvořivosti. Jedná se o mlýnek opatřený vyřezávanými figurkami, které se při vodním pohonu pohybují a znázorňují výkon různých řemeslných povolání (tančí, řežou, přitloukají hřebík apod.). Originál tohoto mlýnku se nachází v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě, avšak v blízkosti říčky Bystřice v obci Vír je vystaven zhotovený duplikát.

Další z tradičních řemesel, která lze lokalizovat právě v okolí Vírské přehrady, je modrotisk. Součástí výroby v obci Olešnice je malé muzeum přibližující tuto technologii potiskování lněného a bavlněného plátna. Drobným lidovým řemeslům se věnuje také Minimuzeum v Bystrém, v němž návštěvníci najdou netypickou expozici ševcovského řemesla.

Proměny krajiny zájmového území určitým způsobem reprezentuje Městské muzeum v Bystřici nad Pernštejnem. Jedna ze stálých expozic se věnuje vývoji osídlení v údolí řeky Svratky a mimo jiné i několika sídlům, která v důsledku výstavby přehrady zanikla. Atraktivní expozice pak přinášejí také dvě muzea historických vozů a motocyklů.

Archivní materiály k této oblasti jsou dostupné například ve Státním okresním archivu ve Žďáru nad Sázavou.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)