Stabilní krajinné prvky

Land cover flows | Stabilní krajinné prvky | Struktura krajiny

Tomáš Chuman

Krajinnou strukturou hodnotíme na dvou úrovních, jako tzv. makrostrukturu a mikrostrukturu. Makrostrukturou je myšleno zastoupení jednotlivých tříd krajinného pokryvu či zastoupení jednotlivých kategorií využití ploch, zatímco mikrostrukturou krajiny je myšleno prostorové uspořádání, tvar, počet, velikost jednotlivých krajinných prvků (plochy lesa, polí, luk - jak jsou propojeny, jaký mají tvar, jaký je jejich počet, jaká je jejich velikost atd.). K vyhodnocení stavu a dynamiky makro a mikrostruktury krajiny se nejčastěji využívají archivní mapové podklady zachycující stav krajiny v minulosti a archivní letecké či družicové snímky, které jsou porovnány s aktuálním stavem (např. Skaloš et al. 2015; Lipský et al. 2013, Skokanová et al. 2012, Eremiášová & Skokanová 2009). Alternativně lze použít statistická data, například databázi LUCC Czechia (http://lucc.ic.cz/)(např. Bičík et al. 2015). Mapové podklady nám na rozdíl od statistických dat umožňují, s využitím GIS, prostorové analýzy a vymezení stabilních krajinných prvků, nebo analyzovat proměnu mikrostruktury krajiny. Vyhodnocení stabilních prvků krajiny spočívá v prostém prostorovém porovnání dvou či více časových období a identifikování, na kterých plochách došlo ke změně využití území/krajinného pokryvu a které se neměnily (např. Eremiášová & Skokanová 2009). Hodnocení mikrostruktury krajiny je již mnohem sofistikovanější proces, který vyžaduje správnou volbu krajinných indikátorů (tzv. krajinných metrik). Těchto indikátorů je k dispozici celá řada blíže viz. (Leitão et al. 2006). Tyto krajinné metriky pak ukazují, zda krajinné prvky ubývají/rostou, fragmentují/scelují, zanikají/vznikají aj.         

Cíle

Cílem předložené mapy bylo porovnat využití krajiny v polovině 19. století s využitím map stabilního katastru a v současnosti a vyhodnotit změny využití a identifikovat plochy, které jsou stabilní, tzn., vykazují v obou obdobích stejný způsob využívání. Zároveň bylo snahou analyzovat jaký je vztah těchto změn na zemědělské půdě k její kvalitě, tzn., zda půda, která je v daném území nejkvalitnější byla uchráněna změn, zejména takových, které by znamenaly její trvalé a nevratné odejmutí ze zemědělského půdního fondu například zastavením komerční nebo rezidenční výstavbou či dopravní infrastrukturou. 

Data a metody

Obdobně jako pro mapy „Vývoje využití území“ byla pro stav krajiny v polovině 19. století využita data vytvořená vektorizací barevných rastrových kopií tzv. císařských povinných otisků map Stabilního katastru. Aktuální stav využití území byl vytvořen s využitím katastrálních map a aktuálního ortofota ČÚZK (blíže viz metodika v oddílu „Vývoj využití území“). Na základě prostorového překryvu obou mapových vrstev byly identifikovány plochy, které vykazují shodné využití v současnosti, jako v polovině 19. století. K vyhodnocení vztahu těchto změn ke kvalitě zemědělského půdního fondu byla využita data Bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ), která prostřednictvím bodového indexu na škále 0-100 řadí půdní jednotky na základě jejich chemických a fyzikálních parametrů od nejméně kvalitních / produktivních po půdy nejkvalitnější / nejproduktivnější. Blíže o bodovém indexu viz. Němeček a kol. (1985). 

Výsledky

Stabilní krajinné prvky, jejich rozmístění, rozsah a kategorizaci dle tříd krajinného pokryvu ukazuje mapa Nymbursko. Rozsah stabilních ploch dosahuje vysoké hodnoty 79 %. Pouze na zbývajících 21 % se krajinný pokryv oproti stavu zachyceném na mapách Stabilního katastru proměnil. Naprostou většinu z těchto stabilních ploch představovala orná půda (53 % z rozlohy stabilních ploch) a les (33 % z rozlohy stabilních ploch). Významnější zastoupení mají ještě trvalé travní porosty (6 % z rozlohy stabilních ploch). Zbývající stabilní plochy připadaly na ostatní kategorie krajinného pokryvu. Stabilní lesní plochy jsou součástí Evropsky významné lokality Dymokursko vyhlášených například k ochraně teplomilných doubrav.      

Zajímavé výsledky ukazuje analýza stabilních ploch ve vztahu k půdní produktivitě. 67% modelového území tvoří kategorie využití ploch, pro které je k dispozici bodová hodnota půdní produktivity. Rozlohou vážená průměrná bodová hodnota dosahuje v modelovém území 76 bodů, což ukazuje, že půdy v modelovém území jsou nadprůměrně produktivní. Bodová hodnota stabilních ploch je nižší ve srovnání s nestabilními plochami (obr. 1). Negativní výsledek se ukazuje u zástavby, kterou došlo k záboru absolutně nejkvalitnějších půd, které se v modelovém území nacházely.

Obr. 1: Rozlohou vážená průměrná bodová hodnota produktivity půd stabilních a nestabilních ploch,
pro něž byla známa bodová hodnota (67 % rozlohy území).  

Použitá literatura a zdroje

• Eremiášová, R., Skokanová, H. (2009): Land use changes (recorded in old maps) and delimitation of the most stable areas from the perspective of land use in the Kašperské Hory region. Journal of Landscape Ecology 2: 21-35.
• Bičík, I. a kol. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Socio-Economic Driving Forces. Springer Geography, Švýcarsko, 215 s.
• Leitão, A.B., Miller, J., Ahern, J. and McGarigal, K. (2006): Measuring Landscapes: A Planner's Handbook, Volume 1, Washington, DC: Island Press.
• Lipský, Z., Weber, M., Stroblová, L., Skaloš, J., Šantrůčková, M., Kučera, Z., Dostálek, J., Trantinová, M. (2013): Současnost a vize krajiny Novodvorska a Žehušicka ve středních Čechách, Karolinum, Praha, 408 s.
• Němeček, J., Mašát, K., Džatko, M. (1985): Systém bodového hodnocení produkčního potenciálu BPEJ. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, Praha.
• Portál informačního systému ochrany přírody [on line]. c2019, poslední revize 1.12.2019. [cit. 2019-01-12]. Dostupné z http://webgis.nature.cz/mapomat.
• Skaloš, J., Novotný, M., Woitsch, J., Vardarman, J., Berchová, K., Svoboda, M., Křováková, K., Romportl, D., Keken, Z. (2015): What are the transitions of woodlands at the landscape level? Change trajectories of forest, non-forest and reclamation woody vegetation elements in a mining landscape in North-western Czech Republic. Applied Geography, 58, p. 206-216.
• Skokanová, H., Havlíček, M., Borovec, R., Demek, J., Eremiášová, R., Chrudina, Z., Mackovčin, P., Rysková, R., Slavík, P., Stránská, T., Svoboda, J. (2012): Development of land use and main land use change processes in the period 1836–2006: case study in the Czech Republic. Journal of Maps: 88-96.