Mapy přírodních poměrů
Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů
Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika
Nadmořská výška | Orientace reliéfu | Sklonitost |
Roční úhrn srážek | Průměrná roční teplota | Prům. délka vegetační sezóny |
Geologická mapa | ||
Socioekonomická charakteristika
Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů
Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika
Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák
Horní Lužnice: krajina zemědělsko-rybníkářské funkce
Poloha modelového území je z hlediska Česka periferní, byť leží na důležité a frekventované spojnici Praha – Tábor – Veselí nad Lužnicí – Vídeň, jak v silniční dopravě, tak železniční. Celé území bylo ovlivněno řekou Lužnicí, a z ní odvedeným kanálem pod názvem Zlatá stoka. Přírodní poměry jsou velmi charakteristické právě poměrně vysokým podílem mokřadů a podmáčených částí krajiny To již od středověku bylo řešeno odváděním vody rozsáhlým systémem odvodňovacích kanálů, zajišťujících napájení a odvod jak z krajiny, tak i z velkého množství rybníků různého stáří a rozlohy. Krajinu ovlivnil pokles unášecí schopnosti řek a potoků, které přinášený materiál ve čtvrtohorách ukládaly v původně výrazně mokřadní krajině. Do řek a potoků ústí desítky odvodňovacích struh či kanálů, které z lesních a trvale zatravněných ploch odvádějí srážkovou vodu a které v území venkovská populace udržovala již od středověku. Tomu nahrává také plochá krajina jen s velmi malým spádem.
Horní tok Lužnice má ve svém bezprostředním okolí řadu zatopených pískoven ale jen málo rybníků. Důvodem je zřejmě rozdílná přirozená úrodnost půd a rozsáhlé mokřady podél Stropnice, zatímco horní Lužnici charakterizuje meandrující tok a prakticky po obou březích pásy Přírodní rezervace Horní Lužnice. Teprve u Suchdola nad Lužnicí se uvolnila část území pro těžbu písku a po ní vznikly vodní plochy Malé a Velké Tušťské pískovny. Poblíž železniční stanice Majdalena se nachází na křižovatce turistických stezek důležitý a nebezpečný jez Pilař, vzdouvající vodu k vyvedení části průtoku Lužnice (kolem 1 m3/sec) do důležitého umělého kanálu Zlaté stoky ze 16. století. Jde o technickou památku pod ochranou zákona, která svou délkou, významem a půl tisíciletí starou tradicí nemá ve Střední Evropě konkurenci. Na dnešním území spravovaném OÚ obce Majdalena se nachází dvě přírodní rezervace (Meandry Lužnice a Novořecké močály) a v sousedním katastru pak PR Rybníky u Vitmanova). Na území obce Majdalena se nachází významné místo zvané Rozvodí, kde se voda řeky Lužnice dělí na západní tok (Stará řeka) a východněji situovaná Nová řeka odvádějící část vody (především při vysokém stavu) do řeky Nežárky asi 15 km severněji. Území obce Majdalena představuje specifickou krajinu s velkým vlivem lidských aktivit po dobu cca 500 let. Širší zázemí kolem detailněji studovaných lokalit je nížinaté s vysokým podílem lesních ploch, trvalých travních porostů a s řídkým osídlením s minimem orné půdy.
Proti tomu katastrální území Holíčky (dnes administrativní místní část Třeboně) představuje zcela odlišnou historii i funkce. Především jde převážně o novou zástavbu, která se koncentruje podél silnice Třeboň – Halámky.Katastr Holíček je dopravně dobře napojen na silnici České Budějovice – Jindřichův Hradec a od mimoúrovňové křižovatky se rozkládá hlavně na západ od silnice Třeboň – Gmünd. Krajina je na východě od Holíček zalesněná a jen s minimem lesních cest (cyklostezek). Na západním okraji úzké silniční zástavby vede železniční trať Třeboň – Gmünd – Vídeň, za níž v krajině navazují rozsáhlé porosty trvalých luk a pastvin protkané řadou odvodňovacích struh a kanálů. V této krajině se dochovaly zbytky původních seníků, které se využívaly k uskladnění sena a jeho svozu až v období zámrazu. Holíčky jsou v současnosti jedním ze suburbií Třeboně, třebaže jsou administrativní součástí města, navazují na zástavbu města jen omezeně. Prostřední stoka dodává vodu do Rožmberského rybníka severně od Třeboně.
Proměna bahnitého mokřadu v širším zázemí Třeboně sérií ručně vykopaných příkopů vedla k částečnému snížení objemu povrchové vody a snížení hladiny spodní vody. Výstavba rybníků ovlivněná malou úrodností půd byly charakteristickým procesem minulosti a vedla jen k velmi omezené zemědělské funkci území (louky a pastviny pro dobytek, v menší míře orná půda), které se již v meziválečném období začalo pozvolna doplňovat těžbou písků a štěrkopísků v povrchových lomech. Vrcholu této proměny bylo dosaženo v podobě výstavby rozsáhlého odvozu vytěženého materiálu železniční dopravou a výrobou betonových stožárů. Stále většího významu nabývá funkce rekreační využívající místní předpoklady s řadou chráněných lokalit. Této nové funkci území odpovídá zajímavá aktuální výstavba a rekonstrukce domů v celé oblasti Horní Lužnice (od Třeboně až po hranici). Doplněná poklesem počtu obyvatel. Této přeměně velmi nahrává v podstatě rovinatý terén a velký podíl lesních a vodních ploch v území, jakož i tradice tohoto území v posledním čtvrtstoletí. Jde o méně nákladné formy cestovního ruchu pěší, automobilní i cykloturistiky, čemuž napomáhá rychle se rozvíjející infrastruktura (cyklostezky, penziony, restaurace, půjčovny potřeb pro kempování apod.).
Území v rybničnaté krajině Třeboňské pánve jižně od Třeboně v blízkosti Lužnice a uměle vytvořených kanálů Zlaté Stoky a Nové řeky prošlo proměnou již při výstavbě rybniční soustavy v raném novověku. Rozvoj přišel se stavbou komunikací v 18. a zejména 19. století při výstavbě železnice z Prahy do Gmundu. Složitý vývoj dovršily změny státní hranice na Vitorazsku po roce 1920, stejně tak částečný odsun obyvatel německé národnosti po roce 1945 a vše tak ovlivnilo i podobu hospodářství této oblasti. To bylo založené na zemědělství, chovu ryb a drobném průmyslu. Ve druhé polovině 20. století začala těžba štěrkopísků v údolí řeky Lužnice, stejně jako výstavba průmyslových podniků (Třeboň) i velkých zemědělských provozů velkovýkrmna vepřů Gigant v bezprostřední blízkosti rybníka Rožmberk). Rybníkářství je soustředěno v Třeboni a Chlumu u Třeboně. K určitému utlumení ekonomické aktivity dochází i vlivem ochrany přírody a krajiny CHKO Třeboňsko (snaha o intenzifikaci těžby štěrkopísků). Do analýzy musela být kvůli dostupnosti dat zahrnuta i celá Třeboň (Holičky jsou její součástí) i přesto jsou data o hospodářské struktuře modelového území dostatečně vypovídající. Ta je poměrně roztříštěná (celkem 9 kategorií) a navazuje na výše popsané změny a procesy. Vyniká v nich potravinářství (pivovar Regent) a rybníkářství, stejně jako textilní průmysl se strojírenstvím, největším zaměstnavatelem jsou Slatinné lázně Třeboň. Celkem je zde 30 subjektů s více než 10 zaměstnanci. Nejvíce je zastoupeno stavebnictví – 6 subjektů – a zemědělství a rybářství – 5 subjektů. V Majdaleně se nachází výroba betonářského zboží navazující na místní těžbu štěrkopísků.
Z uvedeného jednoznačně vyplývá opakovaná změna funkcí území obce Majdalena. První změnou byla proměna bahnitého mokřadu sérií ručně vykopaných příkopů, které vedly k částečnému snížení objemu povrchové vody a snížení hladiny spodní vody. Dále šlo o stavbu rybníků ve vhodných sníženinách krajiny jak na území obce, tak v jejím širším okolí. Druhou změnou využití krajiny bylo zemědělské hospodaření v území ve vhodných místech (louky a pastviny pro dobytek, v menší míře orná půda), které se již v meziválečném období začalo pozvolna doplňovat těžbou písků a štěrkopísků v povrchových lomech. Vrcholu této proměny bylo dosaženo v podobě výstavby rozsáhlého odvozu vytěženého materiálu železniční dopravou. V 60. letech pak tato funkce přerostla do místní produkce betonových stožárů, která funguje dodnes v rozšířeném podniku Sloupárny Majdalena. Konečně třetí proměna tradiční přírodní, a později kulturní krajiny obce Majdalena, je spojena s podstatně narůstající funkcí cestovního ruchu jak v Česku, tak v celé Evropě. Místní předpoklady pro rozvoj této funkce dokumentuje návštěvnost na nepříliš infrastrukturou vybavených zatopených písnících v letních měsících, a také velmi podstatná nová výstavba a rekonstrukce domů v celé oblasti Horní Lužnice (od Třeboně až po hranici). Této přeměně velmi nahrává v podstatě rovinatý terén a velký podíl lesních a vodních ploch v území, jakož i tradice tohoto území v posledním čtvrtstoletí. Jde o méně nákladné formy cestovního ruchu pěší, automobilní i cykloturistiky, čemuž napomáhá rychle se rozvíjející infrastruktura (cyklostezky, penziony, restaurace, půjčovny potřeb pro kempování apod.). V obci Majdalena se nachází jeden z největších a nejoblíbenějších vodáckých kempů Česka. Srovnání krajinných změn na území sídel Majdalena a Holíčky dobře dokumentuje odlišnost krajinného vývoje starého osídlení a změn funkcí krajiny Majdaleny a relativně omezených změn především poslední doby na území Holíček z důvodu rozvoje suburbánní funkce.
Vývoj počtu obyvatel 1869–2011 | Vývoj počtu domů 1869–2011 | |
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011 | Struktura ekonomických subjektů 2020 | |
Metodika analýzy ekonomických subjektů
Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).
Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, bezpečnostní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. Dalším problémem může být sídlo subjektu mimo zájmové území, tomu je věnována pozornost v komentářích k jednotlivým územím. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením.
Výstupem za každé území jsou výsečové grafy. Ty ukazují počet a strukturu subjektů, podle zvolených odvětví, které jsou doplněny o textový komentář (předposlední nebo poslední pasáž textu). U některých subjektů muselo dojít ke sloučení do jednotlivých kategorií a vybrány byly velkoobchod a skladovací plochy, autodoprava a logistická a manipulační centra, strojírenství, elektrotechnický a automobilový průmysl, dřevozpracující průmysl, potravinářský průmysl, zemědělská a ostatní činnost, těžba surovin, stavebnictví, výroba a rozvod energií a vody, ostatní a nerozlišený průmysl.
Metodika výpočtu indexu změny
Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem
, kde
A1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení
A2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení
E – celková rozloha dané územní jednotky.
Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.
Mapy socioekonomických poměrů
Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů
Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika
Index změny | Index změny |
Fyzickogeografická charakteristika
Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů
Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika
Zdeněk Lipský
Zaniklá a přeměněná krajina horní Lužnice na Třeboňsku: Majdalena
Řešené území jižně od Třeboně leží v geomorfologické oblasti IIB Jihočeské pánve, geomorfologickém celku IIB-2 Třeboňská pánev, podcelku IIB-2A Lomnická pánev a okrsku IIB-2A-1 Borkovická pánev. Geologické podloží tvoří křídové pískovce a jílovce, miocénní písky, jíly a štěrky. V rovinatém terénu podél Lužnice se vyskytují také kvartérní fluviální náplavy štěrků, písků a povodňových hlín a místní rašeliniště, ojediněle polohy vátých písků vyvátých z říčních náplavů. Kvartérní štěrkopísky byly těžené v rozsáhlých pískovnách podél Lužnice od Majdaleny k Suchdolu nad Lužnicí (pískovny Cep, Cep I, Cep II).
Plochý reliéf v nadmořské výšce 430 – 450 m typologicky odpovídá rovině s minimálními výškovými rozdíly. Jediné výškové rozdíly jsou vlastně způsobené činností člověka – antropogenní zářezy vytěžených zatopených pískoven, protipovodňové hráze, zářezy a tělesa odvodňovacích kanálů a umělých stok.
Třeboňsko leží v klimatické oblasti mírně teplé MT 10, případně MT 11, s průměrnou roční teplotou 7 až 8°C a průměrným ročním úhrnem srážek 600 – 650 mm. Vzhledem ke kotlinové poloze je území silně inverzní. Topoklimaticky se jedná o kotlinový typ klimatu v území s velmi vlhkým podložím. Krátkodobé noční inverze a mlhy se vyskytují celoročně, v podzimním a zimním období se často vyskytují celodenní i dlouhodobější inverzní situace s nízkou oblačností a mlhavým počasím. Zima bývá proměnlivá a nestálá, s nestálým a nepravidelným trváním sněhové pokrývky, která dosahuje výšky maximálně 20 cm. Léto bývá průměrné a dost slunečné.
Půdní kryt tvoří pseudogleje, místy kambizemě arenické vytvořené na zahliněných štěrkopískách. V zamokřených polohách zejména v nivě a kolem mrtvých ramen Lužnice se vyskytují gleje a organozemě přechodových slatinišť a vrchovišť.
Území Třeboňska se nachází ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum, fytogeografický okres 39 Třeboňská pánev (podle Skalického a kol.). Přírodní lesní oblast (PLO) 15 Jihočeské pánve, lesní vegetační stupeň 3 dubovobukový (biková a/nebo jedlová a borová doubrava podle Neuhäuslové a kol.). V pásu nivy podél Lužnice převládají v potenciální přirozené vegetaci luhy typu mokřadních olšin, vrbin a střemchové doubravy, na organozemích (rašeliništích) rašelinný bor.
Jižní část Třeboňska je hodně zalesněná, v řešeném území převládají ve využití krajiny a v krajinném pokryvu lesy. Lesy jsou převážně jehličnaté, smrkové a borové s příměsí listnáčů jako jsou dub, lípa, bříza a osika. U cest se místy šíří invazní trnovník akát. Kolem mrtvých ramen a meandrů podél Lužnice, zejména pod Majdalenou, jsou rozšířeny mokřadní porosty měkkého lužního lesa s vrbou a olší. Zemědělská půda je praktický výhradně zatravněná a využitá jen extenzivně ke sklizni sena nebo pastvě dobytka, koní i ovcí. Významný podíl v krajinném pokryvu připadá na vodní plochy, ať už rybníky nebo nově také zatopené vytěžené mezi Majdalenou a Suchdolem.
Celé řešené území leží v chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervaci Třeboňsko. V území jsou vyhlášené také evropsky významné lokality a Ramsarská stanoviště – mokřady mezinárodního významu. Několikerý překryv jednotlivých kategorií chráněných území svědčí o mimořádném významu Třeboňska pro ochranu přírody. Severně od Majdaleny začíná rozsáhlá národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka, která se táhne podél Lužnice téměř až k rybníku Rožmberk a na ploše 813 ha chrání jedinečné vodní, lesní a mokřadní ekoysystémy “Jihočeské Amazonie“ s populacemi vzácných a ohrožených druhů rostlin, obratlovců i bezobratlých. Stará a Nová řeka stejně jako Zlatá stoka jsou zároveň také součástí kulturní památky Rožmberská rybniční soustava. Přírodní rezervace Na Ivance jižně od Majdaleny k Suchdolu nad Lužnicí chrání přirozeně meandrující tok Lužnice s poříčními tůněmi břehovými porosty a mokřadními společenstvy. Další přírodní rezervace byly vyhlášeny na rybničních soustavách s ostrovy, mokřady a litorálními porosty, které jsou jedinečným stanovištěm především vodních a brodivých ptáků.