Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Starý Hrozenkov

Zdroj dat: Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz); oficiální webové stránky obcí.

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Starý Hrozenkov

Zdroj dat: Obsahová analýza obecních znaků (2021).

Výsledky

Zájmové území Starý Hrozenkov v projektu Zaniklé krajiny zastupuje území, v němž je cílem analyzovat zaniklou krajinu horského zemědělství. Z obecních znaků v regionu je patrné, že symbolika místních obcí na horské zemědělství pamatuje. Zemědělskou tradici (v kartodiagramu na obr. 2 „žlutá“ kategorie symbolů) znázorňuje figura radlice ve znaku Suché Lozi, ve znaku Luhačovic je také radlice a společně s ní krojidlo, zelená tinktura (barva) a jabloň jako symbol sadařství. Zelená tinktura a hrábě zobrazené ve znaku Slavkova odkazují na místní pastviny a sušení sena na loukách. Zelená barva symbolizuje louky a pastviny i ve znaku obce Štítná nad Vláří-Popov. Zelená je symbolem zemědělské tradice i ve znaku obce Biskupice, ale také v dalších znacích, kde je zároveň i odkazem k lesnatosti místní krajiny (Lipová, Petrůvka, Rudimov, Strání, Šanov).

Symbolů pro vodní toky, plochy a další s vodou spojené přírodní prvky (v mapě „modrá“ kategorie) je ve znacích obcí kolem Starého Hrozenkova celá řada. Modrá tinktura ve znaku Pitína reprezentuje říčku Olšavu, stejně tak i ve znaku obce Šumice (kde je ale modrá barva symbolem i pro místní čisté a zdravé ovzduší). Olšava je znázorněna i ve znaku obce Záhorovice (také modrou, ale i stříbrnou/bílou tinkturou, které odkazují kromě Olšavy také k minerálnímu pramenu Záhorovická kyselka a zatopenému lomu Modrá voda). Minerální prameny jsou modrou tinkturou znázorněny také ve znaku obce Nezdenice (Nezdenická a Kořenkova kyselka). A v několika dalších znacích jsou odkazy na mnohé další vodní toky. Vlnitá pata ve znaku obce Štítná nad Vláří-Popov je symbolem pro řeku Vláru, stříbrná/bílá tinktura společně s figurou ryby znázorňuje Vláru ve znaku obce Bohuslavice nad Vláří. Modrá tinktura ve znaku Rokytnice odkazuje na místní potok Rokytenka, ve znaku Březové na potok Hrubar, v případě Horní Němčí k potoku Okluky, ve znaku Korytné ke Korytnici, u Lipové k Lipovskému potoku a ve znaku Vyškovce k potoku Drietomica a místním mokřadům.

Modrá tinktura ve znaku Luhačovic reprezentuje místní lázeňskou tradici, kterou lze zařadit do kategorie hospodářských symbolů (v kartodiagramu červeně). Dalšími prvky odkazujícími k místním hospodářským tradicím jsou figura švestky ve znaku Korytné (pěstování ovoce, výroba slivovice), zobrazená červená vykrajovaná kůže, na které leží zlaté ozubené kolo, ve znaku Slavičína poukazuje na místní kožedělný a kovozpracující průmysl. Dále se v zájmovém území objevuje několik symbolů odkazujících k dřevorubecké tradici (sekera ve znaku Nové Lhoty, figury dvou seker ve znaku Žítkové a sekera společně s vykořeněným stromem ve znaku Strání). V případě znaku Strání jsou tyto prvky symbolem i pro lesnatost okolní krajiny a polohu v Bílých Karpatech. Podobně je poloha obce (v mapě „oranžová“ kategorie) v hornaté krajině a s tím související lesnatost („zelená“ kategorie) znázorněna zeleným trojvrším ve znaku obce Rudice. Zelená ve znaku obce Komňa značí lesnatost a je symbolem také pro CHKO Bílé Karpaty. Ve znaku Lopeníku je figura dubu jednak takzvaným mluvícím znamením souvisejícím s názvem obce, ale odkazuje i k lesnatosti a blízkému kopci (ten je ve znaku zobrazen jako zelený hrot). Zelené návrší ve znacích obcí Bánov, Šanov a Vyškovec poukazuje na umístění obcí na úpatí Bílých Karpat. Červený hrot ve znaku obce Záhorovice znázorňuje také polohu obce pod Bílými Karpaty. U Březové zlatý hrot poukazuje na údolní polohu obce, stejně jako klín ve znaku Štítné nad Vláří-Popově. Ve znaku Vyškovce je zelená tinktura navíc symbolem pro kopaničářský ráz, který je typický pro vícero obcí v regionu kolem Starého Hrozenkova. Jako „kopanice“ je označována odlesněná půda, který byla (v 18. století) obyvateli obdělávána motykou, tedy kopáním. Charakteristické osídlení kopanického typu tehdy představovala chalupa obklopená vyklučenými pozemky – kopanicemi, pastvinami a lesy. Odtud pochází názvy Kopanice a Kopaničář. Takzvané kopaničářství je i místním kulturním specifikem, které se projevuje například i nářečím. V regionu se uskutečňují kopaničářské slavnosti.

Pestrost krajiny zájmového území Starého Hrozenkova dokládá i četnost prvků symbolizujících různorodá specifika zdejší krajiny a přírody (v kartodiagramu fialově). Ve znaku obce Vápenice lilie zlatohlavá symbolizuje typickou místní rostlinu a motyky jsou odkazem k výše zmíněné kopaničářské historii osady. Květy lilie jsou zobrazeny i ve znaku Vyškovce – jako odkaz přírodní památky Chmelinec. V případě Hostětína je lilie mariánským symbolem, ale odkazuje i k lilii zlatohlavé jakožto typické rostlině vyskytující se na území obce i v celých Bílých Karpatech. Ve znaku Šumice se vyskytuje dřín – chráněná rostlina, která v katastru obce roste). Ve znaku Slavkova je reprezentována další typická jihomoravská rostlina – hvozdík moravský. Lípa ve znaku Lipové je jednak mluvícím znamením, ale lípy se v obci i hojně vyskytují. I vrba ve znaku Suché Lozi je mluvícím znamením (suchá vrba – loz) a zároveň odkaz na typickou místní flóru. Podobně je tomu u břízy ve znaku Březové. Figura raků ve znaku obce Bohuslavice nad Vláří poukazuje na výskyt tohoto vzácného říčního živočicha a jestřáb ve znaku Jestřebí je opět kromě mluvícího znamení společně se zajícem symbolem pro faunu typickou pro Bílé Karpaty a místní chráněnou krajinnou oblast.

K 1. 10. 2021 mělo v zájmovém území Starý Hrozenkov obecní znak 100 % obcí (36 z 36 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2021).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Starý Hrozenkov

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zájmové území Starý Hrozenkov patří mezi typické příklady krajiny zaniklého horského zemědělství. Sledované proměně krajiny se výrazně nevěnuje žádná z místních paměťových institucí. Nejblíže k ní má pouze Muzeum poslední žítkovské bohyně přímo ve Starém Hrozenkově. Návštěvníci se při prohlídce venkovské horské chalupy blíže seznámí s místním fenoménem „bohyní“, tedy žen, které byly obdařeny výjimečnými schopnostmi, uměly léčit či dokonce vidět do budoucnosti. Tyto ženy až donedávna v oblasti zájmového území žily. Lidovému léčitelství až po dnešní moderní lázeňskou péči se pak věnuje i expozice v luhačovickém muzeu.

Ostatní muzea a expozice se týkají zcela odlišných témat. Nejčastější jsou expozice věnované drobným lidovým řemeslům nebo osobnostem tohoto regionu.

Archivní dokumenty zájmového území Starý Hrozenkov je možné vyhledávat například ve Státním okresním archivu ve Zlíně.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)