Zemědělský půdní fond

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010 Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.	Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010 Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010 Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Modelové území Kobylí a Vrbice se nachází na jihovýchodní Moravě nedaleko Břeclavi. Jde o nejúrodnější a pro intenzivní zemědělství nejvhodnější oblast Česka charakterizovanou mírně zvlněným reliéfem, teplým klimatem a úrodnými půdami. Cena zemědělské půdy se v jádru modelového území pohybuje od 4 do 8 Kč/m² podobně je tomu i v širším zázemí. Tyto hodnoty jsou nad průměrnou kvalitou zemědělské půdy Česka. Tato kvalita vytváří předpoklady pro intenzivní rolnické využití krajiny a také spíše pro menší změny v jejím využití v posledních dvou stoletích. Tomu odpovídá index změny, jenž na většině území dosahoval mezi lety 1845 a 2010 hodnotu cca 15, z toho po roce 1990 cca 2. V polovině 19. století došlo k odvodnění a vysušení Kobylského jezera, což vedlo k nárůstu rozlohy orné půdy (na úkor vodních ploch) asi o čtvrtinu. P

o roce 1990 nedošlo v modelovém území k podstatnému úbytku orné půdy (jako tomu bylo na venkovském území většiny Česka), její rozsah byl v podstatě stabilizovaný a vzhledem k jejímu velkému podílu na ploše modelového území jde o důležitou skutečnost. V krajině jsou jen malé rozlohy trvalých travních porostů a jejich rozsah se dlouhodobě snižoval ve všech sledovaných periodách. Také rozsah lesních ploch je nevelký a z hlediska dlouhodobého vývoje jejich rozlohy v podstatě stabilizovaný. Také tato skutečnost dokumentuje jednoznačné funkce krajiny obytně zemědělské po celá dvě poslední století. Vysoké hustotě zalidnění odpovídá také nárůst rozlohy zastavěných ploch na přibližně 250 % proti stavu z roku 1845.

Podíl orné půdy na výměře zemědělského půdního fondu (v %)	Podíl trvalých travních porostů na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)	Podíl lesních ploch na celkové výměře katastru (v %)

Literatura

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.