Zemědělský půdní fond

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010 Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.	Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010 Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010 Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Ve vysoce úrodné nížinné oblasti mají trvalé travní porosty poměrně malý podíl po většinu sledovaných let (jen do 20 %). V jižní polovině území je ve struktuře půdního fondu i přes 65 % orné půdy, na severu modelového území je tento podíl o něco menší. Lesní plochy zabírají po celou dobu sledování na severu oblasti více než 50 %, v jižní části území pak jen do 20 % rozlohy jednotlivých SÚJ.

Podíl orné půdy na výměře zemědělského půdního fondu (v %)	Podíl trvalých travních porostů na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)	Podíl lesních ploch na celkové výměře katastru (v %)

Literatura

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.

Zemědělské využití krajiny

• Přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření
• Zemědělský půdní fond

Přírodní podmínky pro zemědělství

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření jsou souhrnem mnoha dílčích ukazatelů. Ovlivňují je zejména půdní a klimatické podmínky a charakter reliéfu. Souhrnně lze přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření vyjádřit produkční schopností zemědělské půdy a průměrnou úřední cenou zemědělské půdy.

Produkční schopnost zemědělské půdy (v bodech) Číslo udává vztah k nejúrodnější BPEJ v Česku (= 100 bodů)	Úrodnost zemědělské půdy (průměrná cena zemědělské půdy v Kč na 1 m2)

Cíle

Cílem je dokumentovat a zhodnotit přírodní podmínky jednotlivých modelových území pro zemědělské hospodaření. Pro hodnocení jsme zvolili syntetické ukazatele, které v sobě zahrnují jednotlivé dílčí složky přírodních předpokladů (půdní, klimatické, charakter reliéfu).

Data a metody

Produkční schopnost zemědělské půdy se udává v bodech, přičemž bodové ohodnocení konkrétní územní jednotky udává vztah k nejúrodnější bonitované půdně ekologické jednotce v Česku, která má hodnotu 100 bodů. Územní jednotka s bodovým ohodnocením 50 má tak poloviční úrodnost ve srovnání s nejúrodnější bonitovanou půdně ekologickou jednotkou. Druhým použitým ukazatelem vyjadřujícím úrodnost zemědělské půdy je průměrná cena jednoho m² zemědělské půdy, která je stanovena na základě diferenciace bonitovaných půdně ekologických jednotek a vyjadřuje proto úrodnost zemědělské půdy (nejedná se tak o cenu tržní). 

Produkční schopnost zemědělské půdy (v bodech) Číslo udává vztah k nejúrodnější BPEJ v Česku (= 100 bodů)	Úrodnost zemědělské půdy (průměrná cena zemědělské půdy v Kč na 1 m2)

Výsledky

Na středním toku Labe, v nížině, ve velmi úrodné krajině, se nachází oblast modelového území Kuks. Krajinu charakterizují dobré přírodní podmínky pro intenzivní zemědělství, které v minulosti využívaly dobře prosperující farmáři, za socialismu dobře prosperující zemědělská družstva. Území má nadstandartní podmínky klimatické i půdní, v Čechách patří k nejúrodnějším oblastem. Jádrové území je ovlivněno významnou památkou chráněnou státem (Kuks) a nedaleko ležící vojenskou pevnost Josefov. Ta těžila i z mimořádné kvality zemědělského půdního fondu, která umožnila majitelům panství v 17. století připravit skvělou stavbu a úpravy přírodního areálu (pískovcových výchozů). Produkční schopnost zemědělské půdy je vysoká, na většině území se pohybuje mezi 50–80 body. Úřední cena zemědělské půdy je v jižní části u většiny SÚJ nad 5,50 Kč/m², v jižní části se pohybuje mezi 4–5 Kč/m².

Použitá literatura a zdroje

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.