Zemědělský půdní fond

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010 Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.	Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010 Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010 Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Vývoj vývoje rozsahu a struktury zemědělského půdního fondu širšího modelového území Českého lesa odpovídá vývoji celého západní pohraničí ležícího ve vyšších nadmořských výškách. Modelové území mělo i v minulosti jen malý rozsah zemědělského půdního fondu, a zejména pak orné půdy, nutné pouze pro zajištění nejzákladnějších potřeb obyvatel zaměstnaných v lese, výrobou dřevěného uhlí a sklářských dílnách.

Diferenciace přírodních podmínek se pak odráží i ve vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu uvnitř modelového území – směrem k západní hranici klesá zastoupení orné půdy (dnes do 10 %) a ve struktuře zemědělského půdního fondu roste podíl trvalých travních porostů. Celé území vykazuje vysokou míru zalesnění.

Podíl orné půdy na výměře zemědělského půdního fondu (v %)	Podíl trvalých travních porostů na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)	Podíl lesních ploch na celkové výměře katastru (v %)

Literatura

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.

Zemědělské využití krajiny

• Přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření
• Zemědělský půdní fond

Přírodní podmínky pro zemědělství

Přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření jsou souhrnem mnoha dílčích ukazatelů. Ovlivňují je zejména půdní a klimatické podmínky a charakter reliéfu. Souhrnně lze přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření vyjádřit produkční schopností zemědělské půdy a průměrnou úřední cenou zemědělské půdy.

Produkční schopnost zemědělské půdy (v bodech) Číslo udává vztah k nejúrodnější BPEJ v Česku (= 100 bodů)	Úrodnost zemědělské půdy (průměrná cena zemědělské půdy v Kč na 1 m2)

Cíle

Cílem je dokumentovat a zhodnotit přírodní podmínky jednotlivých modelových území pro zemědělské hospodaření. Pro hodnocení jsme zvolili syntetické ukazatele, které v sobě zahrnují jednotlivé dílčí složky přírodních předpokladů (půdní, klimatické, charakter reliéfu).

Data a metody

Produkční schopnost zemědělské půdy se udává v bodech, přičemž bodové ohodnocení konkrétní územní jednotky udává vztah k nejúrodnější bonitované půdně ekologické jednotce v Česku, která má hodnotu 100 bodů. Územní jednotka s bodovým ohodnocením 50 má tak poloviční úrodnost ve srovnání s nejúrodnější bonitovanou půdně ekologickou jednotkou. Druhým použitým ukazatelem vyjadřujícím úrodnost zemědělské půdy je průměrná cena jednoho m² zemědělské půdy, která je stanovena na základě diferenciace bonitovaných půdně ekologických jednotek a vyjadřuje proto úrodnost zemědělské půdy (nejedná se tak o cenu tržní). 

Produkční schopnost zemědělské půdy (v bodech) Číslo udává vztah k nejúrodnější BPEJ v Česku (= 100 bodů)	Úrodnost zemědělské půdy (průměrná cena zemědělské půdy v Kč na 1 m2)

Výsledky

Kvalita přírodních podmínek pro zemědělské hospodaření je v modelovém území Českého lesa velmi nízká To odpovídá poloze modelového území v západním pohraničí Česka ležícího ve vyšších nadmořských výškách. Průměrná úřední cena zemědělské půdy v širším modelového území dosahuje maximálně hodnot kolem 4 Kč/m² a směrem k západní hranici pak klesá na hodnoty kolem 2 Kč/m². To je výrazně pod průměrem Česka. Těmto závěrům odpovídá i hodnocené přírodních podmínek pro zemědělství podle druhého použitého způsobu hodnocení, tedy prostřednictvím bonity zemědělské půdy (maximální hodnoty do 40 bodů ze stobodové škály).

Použitá literatura a zdroje

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.