Zemědělský půdní fond

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010 Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.	Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010 Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010 Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Krajina modelových území Srbsko a Hostim je tvořena převážně vápencovými horninami, které jsou proříznuty kaňonem řeky Berounky a jejího levostranného přítoku Loděnice. Na více místech je poměrně silně členitý reliéf dále rozřezán nevelkými i občasnými toky, které krajině dodávají velkou dynamiku. Horninový podklad stejně jako reliéf nedávají příliš mnoho možností pro intenzivní rostlinnou produkci, snad na některých částech Srbska na pravém břehu Berounky. Vývoj využívání krajiny prošel fázemi tradičního zemědělství, silné těžební činnosti, kdy se vytěžený vápenec dopravoval úzkokolejkou do Berouna, případně vlakem po pravém břehu do Prahy. Pro uživení velkého počtu zaměstnaných, za velmi značného úbytku (i více než 50%) zemědělství došlo v letech 1845–1948 k nárůstu rozlohy orné půdy asi o 10 % za současného poklesu výměry trvalých travních porostů (až o 50 %). V období 1948–1989 se rozsah orné půdy snížil o 20–30 %, rozloha trvalých travních porostů v jednotlivých katastrech silně kolísala (až o 20 %).

Celkový fond zemědělské půdy poklesl v tomto období o 10–20 %. Došlo ke ztrátě téměř 500 ha zemědělské půdy. Rozsah lesních ploch se díky potřebě živit větší počet osob v prvém období poněkud snížil, v letech 1948–1989 o stejný rozsah zase navýšil (+15 %). Intenzivní těžební činnost trvající asi 70 let hlavně na území Srbska vedla mezi lety 1948 a 1990 k nárůstu zastavěných a ostatních ploch na asi 250 % proti roku 1948. V nových sociálně ekonomických podmínkách po roce 1990 došlo k nevelkému úbytku těchto ploch. Typy změn makrostruktury jsou zastoupeny vždy odlišné v jednotlivých sledovaných periodách.

Charakteristickým procesem za celé sledované období (1845–2010) byla v širším modelovém zázemí charakteristická vysoká a střední urbanizace, to samé charakterizuje i celé období po roce 1948. Území má pro dnešní hospodářské využití nepříliš příznivé podmínky. Je proto zajímavé, že se na protějším břehu koncentrovalo sídelní místo prvních českých Přemyslovských knížat (Tetín) se zajímavou polohou a řadou stavebních památek.

Podíl orné půdy na výměře zemědělského půdního fondu (v %)	Podíl trvalých travních porostů na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)	Podíl lesních ploch na celkové výměře katastru (v %)

Literatura

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.

Zemědělské využití krajiny

• Přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření
• Zemědělský půdní fond

Přírodní podmínky pro zemědělství

Přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření jsou souhrnem mnoha dílčích ukazatelů. Ovlivňují je zejména půdní a klimatické podmínky a charakter reliéfu. Souhrnně lze přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření vyjádřit produkční schopností zemědělské půdy a průměrnou úřední cenou zemědělské půdy.

Produkční schopnost zemědělské půdy (v bodech) Číslo udává vztah k nejúrodnější BPEJ v Česku (= 100 bodů)	Úrodnost zemědělské půdy (průměrná cena zemědělské půdy v Kč na 1 m2)

Cíle

Cílem je dokumentovat a zhodnotit přírodní podmínky jednotlivých modelových území pro zemědělské hospodaření. Pro hodnocení jsme zvolili syntetické ukazatele, které v sobě zahrnují jednotlivé dílčí složky přírodních předpokladů (půdní, klimatické, charakter reliéfu).

Data a metody

Produkční schopnost zemědělské půdy se udává v bodech, přičemž bodové ohodnocení konkrétní územní jednotky udává vztah k nejúrodnější bonitované půdně ekologické jednotce v Česku, která má hodnotu 100 bodů. Územní jednotka s bodovým ohodnocením 50 má tak poloviční úrodnost ve srovnání s nejúrodnější bonitovanou půdně ekologickou jednotkou. Druhým použitým ukazatelem vyjadřujícím úrodnost zemědělské půdy je průměrná cena jednoho m² zemědělské půdy, která je stanovena na základě diferenciace bonitovaných půdně ekologických jednotek a vyjadřuje proto úrodnost zemědělské půdy (nejedná se tak o cenu tržní). 

Produkční schopnost zemědělské půdy (v bodech) Číslo udává vztah k nejúrodnější BPEJ v Česku (= 100 bodů)	Úrodnost zemědělské půdy (průměrná cena zemědělské půdy v Kč na 1 m2)

Výsledky

Kvalita přírodních podmínek pro zemědělské hospodaření je v modelovém území Českého krasu nízká. To je způsobeno zejména hornatým a svažitým charakterem zdejšího reliéfu. Bonita zemědělské půdy (většina modelového území do 60 bodů), jakož i její úřední cena zemědělské půdy (méně než 4 Kč/m²) je velmi nízká, plně pod průměrem za Česko. Krajina modelového území je tvořena převážně vápencovými horninami, které jsou proříznuty kaňonem řeky Berounky a jejího levostranného přítoku Loděnice. Na více místech je poměrně silně členitý reliéf dále rozřezán nevelkými i občasnými toky, což znemožňuje významnější zemědělské využití.

Použitá literatura a zdroje

• BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
• BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
• Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.